Tento text se zabývá pojmem méontologie, který je v tradičních slovnících a encyklopediích často definován jako teorie neexistence nebo filosofické studium nebytí. Autor poukazuje na to, že současné chápání tohoto termínu postrádá jasnou konvenci a často se liší v závislosti na konkrétních myslitelích, což dokládá i kritickými poznámkami k heslům v online encyklopediích. Vzhledem k této nejednoznačnosti navrhuje text nové pojetí méontologie jako specifické filosofické disciplíny. Tato disciplína by se neměla soustředit na nicotu v absolutním smyslu, nýbrž na překonání striktního binárního rozlišování mezi bytím a nebytím. Cílem je uznat existenci různých typů jsoucnosti, které odpovídají rozmanitým druhům jsoucen. Méontologie tak v autorově pojetí otevírá prostor pro jemnější ontologickou diferenciaci, která lépe reflektuje povahu reality mimo rámec prostého protikladu existence a neexistence.
Méontologie – významy
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 12. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Méontologie – významy
Francouzský server (www.cnrtl.fr) definuje méontologii jako „teorii neexistence“ (théorie de la non existence) – s odkazem na Larousse. Totéž říká ,Dictionnaire.cordial-enligne-fr‘. A tak podobně i v dalších odkazech. (Některé odkazy dávají do souvislosti také jsoucí – existující a reálné.) Anglické znění Wikipedie je přesnější, neboť praví: „Meontology is the philosophical study of non-being.“ (Ale jinak poukazuje na to, že třeba kratičký text o Levinasově pojetí méontologie „contains information of unclear or questinable importance or relevance“. Vůbec se zdá, že chápání významu uvedeného termínu má daleko k dosažení nějaké přijatelné konvence, a liší se podle toho, o kterého staršího nebo i novějšího myslitele právě jde. Tak je proto nezbytné pokusit se pojmout tématiku filosofické disciplíny „méontologie“ novým způsobem a po svém. Nejde – to by muselo být zřejmé – o nějakou podivnou disciplínu, zabývající se „nicotou“ v silném slova smyslu; a to s sebou ovšem zároveň nese nutnost ani samu jsoucnost (spíš než bytí) chápat vyhraněně jako „buď-anebo“, ale připouštět různé typy jsoucnosti pro různé druhy jsoucen.
(Písek, 151205-1.)