Tento článek zkoumá vztah mezi fyzikálním vakuem a gravitací. Navrhuje, že vakuum není prázdné, ale obsahuje virtuální částice a kvanta. Tyto virtuální částice by mohly ovlivňovat fluktuace rychlosti světla a teoreticky i gravitaci a negativní gravitaci, která by mohla vysvětlovat rozpínání vesmíru. Autor spekuluje, že omezený počet virtuálních částic v jednotce vakua by mohl, pokud by nebyl univerzální, vést k extrémním případům s obrovskou hustotou vakua a možnou anihilací částic. I v méně drastických případech by mohlo dojít k ovlivnění lokální gravitace. V makroastronomických rozměrech by to mohlo být spojeno s rozpínáním vesmíru a inflací po Velkém Třesku. Autor klade otázku, zda virtuální částice, které ovlivňují rychlost světla, nemohou mít vliv i na gravitační nebo antigravitační jevy.
Gravitace a vakuum (fyzikální)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 11. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Gravitace a vakuum (fyzikální)
Fyzikální vakuum zdaleka neznamená naprostou nepřítomnost kvant a částic, nýbrž jen nepřítomnost kvant a částic „reálných“; naproti tomu je tam stále spousta kvant a částic virtuálních. Některé poměrně nedávné práce ukazují na možnost, že právě virtuální kvanta (a částice) by mohly mít vliv na jisté malé fluktuace rychlost světla. Tak mi při tom napadá, že by množství virtuálních kvant nebo částic mohlo mít vliv také na gravitaci, eventuálně také na negativní gravitaci (tedy – pokud přijmeme myšlenku, že negativní gravitace může vysvětlovat pokračující zvětšování či narůstání Vesmíru). Jsou odborníci, kteří se zdají či snaží dokazovat, že v jednotce vakua může v současné chvíli být jen omezený počet virtuálních částic resp. jejich párů. Zatím to zůstává jen jako pokus. Kdyby se však ukázalo, že tomu tak není obecně (třeba že ten omezený počet virtuálních částic platí jen v určitých podmínkách, ale nikoli vždy a všude), mohlo by platit, že zásadně ten počet není resp. nemusí být omezen, ale že může být jakkoli velký, mohla by hustota vakua eventuálně v extrémních případech být tak velká (případně velikost příslušných částic či kvant tak obrovská), že by k následné anihilaci už pro krátkost termínu nebyla možná – a došlo by k menšímu nebo většímu „třesku“. Avšak také v méně drastických případech, kdy nedojde nebo nemusí dojít k „třesku“, může být značně (tj. v nějakém rozsahu) ovlivněna místní gravitace resp. antigravitace. A pokud by šlo o velmi rozsáhlé generování v makroastronomických rozměrech, mohlo být to být snad i uvedeno do souvislosti s urychlujícím se růstem velikosti Vesmíru, případě nejen s jeho dnes pozorovaným rozšiřováním, ale možná i s teoretiky předpokládám krátkým ale mocným období inflace brzo po Velkém Třesku. Je-li možné, aby výron dvojic virtuálních částic nebo kvant měl vliv na rychlost světla, klade se nám jakoby sama otázka, nemůže-li mít vliv také na gravitaci (nebo anti-gravitaci, případně na gravitační nebo antigravitační vlny).
(Písek, 141116-2.)