Text analyzuje sémantický vývoj a užití českého slova „pokrok“ a pojmu progresivita. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv se v běžném jazyce „pokrok“ ustálil jako označení pro pozitivní posun vpřed v protikladu k úpadku či stagnaci, jeho etymologický základ je hodnotově neutrální a znamená pouze „krok určitým směrem“. Tato neutralita se projevuje v případech, kdy mluvíme o pokročilém stadiu negativních jevů, jako je nemoc nebo rozklad. Rozlišení mezi skutečným rozvojem a regresí je tak závislé na zvolené perspektivě a kritériích hodnocení, od kterých se v čistě deskriptivním smyslu slova abstrahuje. Podobně jako termín „vývoj“, i progresivita může označovat pouhou míru rozvinutosti procesu bez ohledu na to, zda je jeho výsledek žádoucí či nikoliv. Článek tak upozorňuje na dvojznačnost termínu, který se pohybuje mezi objektivním popisem stavu a subjektivním hodnocením kvality změny.
Progresivita (pokročilost)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 2. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Progresivita (pokročilost)
České slovo „pokrok“ neznamená původně víc než „krok nějakým směrem“, ale časem nabyl zcela převážně významu „krok kupředu“, přičemž na slovo „kupředu“ je položen důraz v tom smyslu, že nejde o úpadek ani o setrvání téhož. Problémem se pak stává hledisko či perspektiva, které dovolují rozpoznat, jaký je rozdíl mezí „pokrokem“ a „odkrokem“ (úpadkem) a v čem záleží. Běžně se ovšem užívá termínu „pokrok“ (progres) také tam, kde jde o proces úpadkový resp. prostě negativní, např. o pokročilost nějaké dlouhodobé choroby nebo o pokročilý rozklad (rozpad) něčeho apod. To právě upozorňuje, že české slovo, poukazující na „krok nějakým směrem“, se k onomu směru vztahuje zcela neutrálně, tedy bez hodnocení (resp. od hodnocení se tu zcela abstrahuje). Podobně tomu ostatně je i v případě termínu „vývoj“, kdy je třeba možno mluvit o vývoji kriminality bez ohledu na to, zda jde o zlepšení nebo zhoršení stavu.
(Písek, 130207-1.)