Text analyzuje sémantický vývoj a užití českého slova „pokrok“ a pojmu progresivita. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv se v běžném jazyce „pokrok“ ustálil jako označení pro pozitivní posun vpřed v protikladu k úpadku či stagnaci, jeho etymologický základ je hodnotově neutrální a znamená pouze „krok určitým směrem“. Tato neutralita se projevuje v případech, kdy mluvíme o pokročilém stadiu negativních jevů, jako je nemoc nebo rozklad. Rozlišení mezi skutečným rozvojem a regresí je tak závislé na zvolené perspektivě a kritériích hodnocení, od kterých se v čistě deskriptivním smyslu slova abstrahuje. Podobně jako termín „vývoj“, i progresivita může označovat pouhou míru rozvinutosti procesu bez ohledu na to, zda je jeho výsledek žádoucí či nikoliv. Článek tak upozorňuje na dvojznačnost termínu, který se pohybuje mezi objektivním popisem stavu a subjektivním hodnocením kvality změny.