Tento text se zabývá vymezením pojmu „filosofie“ a zdůrazňuje nezbytnost rozlišování mezi filosofií pravou (orthé filosofía) a jejími nepravými či zdánlivými formami. Autor argumentuje, že pouhé pozorování vnějších projevů filosofického myšlení nestačí k pochopení jeho podstaty. Protože je filosofie primárně záležitostí myšlení, zůstává její bytostná podoba vnějšímu pozorovateli nepřístupná, dokud není určitým způsobem vyjádřena. Proces porozumění těmto vyjádřením je přirovnáván k dešifrování, které vyžaduje předem přijatý předpoklad existence smyslu. Pokud badatel přistupuje k pluralitě filosofických směrů pouze deskriptivně a bez snahy o nalezení hlubšího významu, uzavírá si cestu k odlišení autentického myšlení od pouhých nápodob. Text tedy apeluje na aktivní přístup k interpretaci filosofických sdělení, který překračuje povrchní vnímání a hledá skutečný smysl skrytý za vnějšími znaky a signály, což je klíčové pro identifikaci skutečné filosofické práce v záplavě pseudo-filosofických konstruktů.
Filosofie „pravá“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 3. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Filosofie „pravá“
Už jen pro pořádek si musíme připomenout, v jak širokém vymezení chápeme, co to je „filosofie“, jakož i to, co v našem pojetí filosofií není. Jde totiž o to, že naše vymezení, co to je „filosofie“, nesmí zůstávat jen u toho, jak filosofie většinou vypadá, jak se projevuje pro vnějšího pozorovatele. Pokud bychom zůstávali jen u toho, jak filosofie obvykle vypadá, nebudeme nikdy schopno rozlišovat mezi filosofií pravou (opravdovou, orthé filosofía) a filosofiemi nepravými, zdánlivými, falešnými (tedy pseudo-filosofiemi). Jde tu dokonce o několik rovin či vrstev zvnějšnění, neboť filosofie je záležitostí myšlení, a pro každé myšlení je charakteristické, že ve své bytostné podobě zůstává čímsi zvnějška naprosto nepřístupným, pokud není či nebylo nějak zvnějšnění, vyjádřeno, vysloveno, formulováno. Ovšem že jde o vyjádření (vyslovení) myšlenky, to není „patrno“ („zjevno“) ani pouze zraku, ani pouze sluchu, neboť také zvuky nebo znamínka mohou být prosta „smyslu“ či „významu“. Že musíme význam či smysl různých značek nebo signálů, zvuků apod. nejprve „hledat“, to záleží na našem přístupu (a na tom, co už předem o možnosti něčeho významného nebo smysl majícího ze zkušenosti víme). A to může být někdy i obrovský, krajně nesnadný úkol při tzv. dešifrování. Při dešifrování nevíme předem s jistotou, zda to, co chceme dešifrovat a tak odhalit jako smysluplné nebo aspoň nějaký smysl mající, takže to musíme předpokládat. Pokud je někdo skálopevně přesvědčen, že něco žádný takový anebo další smysl nemá, zavírá si předem cestu pro případné porozumění tomu, co smysl mající eventuelně má nebo mít může (pokud mu správně porozumíme). A podobně tomu je také s filosofií: pokud jsme předem přesvědčeni, že pluralitu různých filosofií musíme prostě jen brát na vědomí a popisovat, nikdy nebude s to rozlišit mezi filosofií pravou a nepravou.
(Písek, 130319-2.)