Text se zabývá fenoménem předpojmového porozumění, které v dějinách lidstva předcházelo vzniku a rozvoji pojmového myšlení. Autor vychází z teze, že lidé byli schopni autenticky chápat životní situace a svou účast v nich dávno před vynálezem abstraktních pojmů. V současnosti však již nejsme schopni čistě předpojmového vnímání; jeho relikty jsou trvale propleteny s novějším pojmovým aparátem. Tato perspektiva má zásadní význam pro reinterpretaci starých mýtů i pro pochopení jejich rané kritiky, například v kontextu starého Izraele. Práce dále akcentuje důležitost tohoto rozlišení při analýze střetu upadající řecké a rodící se hebrejské tradice v helenistickém období křesťanství. Obě tradice se tehdy setkávaly v prostředí plném mytologických přežitků, což vyžaduje precizní metodologický přístup, aby nedošlo k promíchání odlišných myšlenkových vrstev. Cílem je poukázat na nutnost rozlišování mezi pojmovým a předpojmovým světem pro hlubší porozumění náboženským a filosofickým transformacím v dějinách, které formovaly základy evropského myšlení.