Text se zabývá filosofickou analýzou pojmů „nové“ a „novost“ v různých kontextech. Rozlišuje mezi prostou obnovou či inovací stávajícího, originální tvorbou a radikální emergencí, která nastoluje zcela novou epochu a vrhá nové světlo na minulost. Autor zkoumá, jak je vznik nového často v počátcích skryt a přehlížen, a odkazuje na Patočkovo pojetí tvorby jako vzniku něčeho zásadně nového. Klíčovým tématem je vztah mezi novostí a jedinečností (unikátností), přičemž text vznáší provokativní ontologickou otázku, zda není každé pravé jsoucno v jádru jedinečné, a tudíž „novinkou“. Pokud je novost základní vlastností světa v každém okamžiku, může být tato skutečnost skryta za nízkým prahem vnímavosti a reaktibility nižších jsoucen. Skutečná novost světa pak musí být neustále odkrývána skrze vyšší vnímavost a „znovění zraku“, které nám umožňuje vidět realitu v její původní jedinečnosti.
Nové, novost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 5. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Nové, novost
Když něco označíme jako cosi „nového“, záleží na kontextu, v němž to lze za „nové“ považovat. Někdy jde o znovění nebo obnovení, zčerstvění, inovaci, tedy „oživení“ něčeho starého nebo odumírajícího; jindy jde o novost originální, primární, skutečnou tvorbu či vynález; a konečně může jít o vynoření (emergenci) něčeho nového jakoby mimo každý kontext, o novost či novinku světovou, o vznik něčeho, co tu nijak dříve nebylo, co znamená novou cestu, novou epochu, takřka novou vrstvu či složku světa, vrhající nové světlo na vše, co tu dosud bylo. Někdy lze vznik „nového“ více nebo méně vystopovat, někdy dokonce datovat, jindy je vše „nové“ ve svých prvních počátcích skryto, takže to vůbec na nic originálního, převratného či „tvůrčího“ vůbec nevypadá, takže to bývá přehlédnuto. Patočka např. mluví o tvorbě jako „vzniku zásadně nového (čeho dosud nebylo)“ (Péče 3, s. 682), ale upozorňuje na rozdíl toho, co je pro nás genericky nové, a toho, co je vůbec genericky nové (přičemž v nejširším smyslu je tvorbou každá práce) (dtto). – Novost také souvisí s jedinečnosti (unikátností): v jistém smyslu je vše „pravé“ unikátní, i když z jistého hlediska můžeme shledávat mezi podobnými (analogickými) unikátními pravými „jsoucny“ nějaké vlastnosti, které jim jsou vlastní (a tudíž obecné). Zásadní otázka: není každé pravé jsoucno v jistém smyslu jedinečné a tudíž „novinkou“? Není „novost“ základní skutečností veškerenstva? Ba celého světa v každé chvíli? (To je ovšem oslabení významu „novosti“.) Možná, že k oslabení či jakési neutralizaci nového a novosti dochází už na nejnižších úrovních v závislosti na vysokém prahu reaktibility nižších pravých jsoucen, takže všeobecná skutečná „novost“ všeho je silně skryta a musí být odkrývána, odhalována, vylepšením či znověním „zraku“ (vůbec vnímavosti a tedy reaktibility na vyšších úrovních) spatřována. „znovu nalézána“.
(Písek, 130511-1.)