Text se zabývá problematikou zacílenosti a téličnosti v kontextu filosofického uvažování o cílech. Autor kriticky přehodnocuje tradiční aristotelské pojetí, které chápe finalitu výhradně jako směřování k předem danému cíli, jenž působí jako causa finalis. Proti tomuto reduktivnímu přístupu staví koncept téličnosti nového typu, kde cíl není vymezen předem a nelze jej tedy chápat jako hotovou příčinu pohybu. Text argumentuje, že vývoj dění nelze vždy odvodit pouze z minulosti skrze mechanickou kauzalitu (causa efficiens), ani jej nelze redukovat na pouhou nahodilost. Autor zdůrazňuje potřebu zkoumat procesy, v nichž se o výsledku rozhoduje „na pochodu“, tedy v samotném průběhu směřování. Tato forma téličnosti představuje dynamický proces, který není determinován minulostí, ale přesto si uchovává charakter cíleného postupu, jenž překonává diktát pouhé náhody i striktního kauzálního determinismu.
Zacílenost a „cíle“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 3. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Zacílenost a „cíle“
Zacílenost, resp. směřování k nějakému cíli (německy Zielstrebigkeit, lze také mluvit o „téličnosti“ nebo o „finalitě“) je od časů Aristotelových chápána tak, že jde o nějaké předem dané cíle; není-li cíl předem dán, nelze o žádné „téličnosti“ mluvit. Proti tomuto myšlenkovému „zatížení“ (zjevně redukujícímu) je třeba otevřít zcela specielní problematiku „téličnosti“ tam, kde „cíl“ (télos, finis) není předem dán, takže nemůže být chápán jako „příčina“ pohybu k němu směřujícího (tj. causa finalis), kde však v žádném případě „postup dění“ nelze jednoznačně odvozovat z toho, co předcházelo či předchází, tedy z minulosti. To, že nelze všechno vysvětlovat striktně kauzálně (ve smyslu caus efficiens), uznává už velké množství myslitelů, snad dokonce většina, ale nikdo nebo málokdo to domýšlí tím směrem, že je třeba se pokusit zkoumat rozdíl mezi pouhou „nahodilostí“ (resp. celými sériemi „nahodilostí“) a jakousi „téličností“ nového, odlišného typu, kde příslušný „cíl“ („výsledek“) není předem „dán“, tj. není o něm rozhodnuto v minulosti, nýbrž rozhoduje se o něm „na pochodu“, kterýžto pochod ani sám ovšem není pouhou náhodou, jen nahodilým výsledkem, nýbrž výsledkem onoho télického směřování.
(Písek, 120309-2.)