Tento text se zabývá konceptem ryzí nepředmětnosti, který autor interpretuje prostřednictvím Hérakleitova fragmentu B 93 o delfské věštírně. Ryzí nepředmětnost, analogická k Hérakleitovu logu, nemluví ani neskrývá, nýbrž naznačuje. Postrádá jakoukoli předmětnou váhu či fixní podobu, a proto ji nelze ztotožnit s konkrétními zákony, příkazy nebo normami. Přestože je pro lidský subjekt a jeho vlastní aktivitu neuchopitelná, není zcela utajená. K člověku přichází spontánně ve formě náznaku, nepředmětné výzvy či oslovení beze slov. Autor zdůrazňuje, že logos či ryzí nepředmětnost nepůsobí vnějším nátlakem, ale spíše tichou nápovědí, která vyžaduje specifický druh vnímavosti. Tento vztah mezi subjektem a nepředmětností definuje prostor pro porozumění, které se vymyká tradičnímu předmětnému myšlení a formálnímu vyjadřování.
Nepředmětnost ryzí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 4. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Nepředmětnost ryzí
V jistém smyslu (a ovšem mutatis mutandis) lze jednu Hérakleitovu myšlenku vztáhnout na „ryzí nepředmětnost“ (pro Hérakleita logos), i když verbálně (ve formulaci) je vztažena k nepojmenovanému Apollónovi: „Vládce, jehož věštírna je v Delfách, ani nemluví, ani neskrývá, nýbrž naznačuje.“ (Jde o zl. B 93.) Sama struktura tohoto vlastně nefilosofického „obrazu“ je atraktivní. Ryzí nepředmětnost „vládne“, ale nemá „váhu“, dokonce ani v podobě vyslovení či slova (natož něčeho „fyzicky“ předmětného). Proto nemůže být ztotožněna se žádnou formulací, se žádným ustanoveným příkazem ani zákonem, ani s nějakou pevně závaznou normou. Ale to vůbec neznamená, že by byla něčím utajeným, skrytým, vymykajícím se porozumění a pochopení. Ryzí nepředmětnost (pro Hérakleita logos) je nedosažitelná, neuchopitelná pro nás (pro člověka, eventuelně – v našem pojetí – pro subjekt v celé myslitelné šíři, tj. z jeho strany, z jeho rozhodnutí a přičinění), ale naopak sama „aktivně“ („spontánně“) k němu přichází v podobě náznaku, jakési bezeslovné „nápovědi“, naším termínem „nepředmětné výzvy“, „nepředmětného apelu“, „oslovení beze slov“: logos nemluví, ale naznačuje.
(Písek, 120407-1.)