Tento text se kriticky zamýšlí nad povahou a definicí skutečného 'setkání' s významnými mysliteli v rámci intelektuální a filosofické práce. Autor reaguje na skeptické dotazy ohledně možnosti autentického kontaktu s autory, o nichž píše ve své knize, a vymezuje setkání jako specifický proces, při němž dochází k vzájemnému uvědomění si existence, nikoliv však nutně k úplnému poznání, splynutí či přátelství. Důrazně odlišuje porozumění cizím myšlenkám od automatického souhlasu s nimi. Zásadním tvrzením je, že opravdové setkání musí být bezprostřední; nelze jej plnohodnotně dosáhnout skrze sekundární literaturu, která může sloužit pouze jako orientační pomůcka. Autor dále argumentuje, že pro hluboké pochopení není nezbytné prostudovat celé autorovo dílo od začátku do konce. U kvalitních myslitelů lze totiž na základě porozumění vybraným stěžejním pasážím logicky domyslet zbytek jejich myšlenkového systému a následně jej jen selektivně ověřovat. Text tak upřednostňuje hloubku a intuici před pouhou kvantitou informací.
Setkání není „splynutí“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 6. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Setkání není „splynutí“
Dostal jsem otázku, zda si myslím, že jsem se s těmi v mé knížce uvedenými mysliteli opravdu setkal. Nic víc ta otázka neobsahovala, ale cítil jsem jisté pochyby. Mám dojem, že to je způsobeno nepochopením toho, oč jde v setkání. Setkat se s někým znamená, že o sobě nějak víme, že jsme se jen neminuli (nebo nemíjeli); ale vůbec to nemusí znamenat, že jsme se důkladně poznali, a už vůbec ne, že jsme se stali přáteli. Když to zase přeneseme do původního kontextu, porozumět něčemu z myšlení jiného autora neznamená, že s tím, čemu rozumí, už také souhlasíme, ale rozhodně to znamená víc, než že o tom nějak (a třeba zprostředkovaně) víme (když zprostředkovaně, tedy „z doslechu“). Setkat se s jiným myslitelem nelze přes někoho dalšího – to pak už není setkání. (Takže se nelze opravdu „setkat“ s jiným myslitelem prostřednictvím sekundární literatury; ta nás může jen upozornit, navést na stopu“ – ale nic víc.) Na druhé straně nemusí takové opravdové „setkání“ znamenat, že si poslechnete nebo že přečtete od jiného myslitele všechno, co řekl nebo napsal. Ač to může vypadat poněkud překvapivě, mám za to, že číst všechno je nesmysl (pokud si druhého myslitele a jeho myšlení nechcete učinit svým hlavním tématem); zvláště u dobrého myslitele si můžete na základě vybraných partií mnohé domyslet, a pak jen zkontrolovat.
(Písek, 120624-1.)