Tento text kriticky reflektuje karteziánskou představu o filosofické metodě, která vyžaduje radikální zavržení veškerého dosavadního poznání ve prospěch hledání absolutní jistoty. Autor argumentuje, že tento přístup je chybný, neboť ignoruje dějinný kontext a skutečnou povahu individuálního myšlenkového vývoje. Filosofie by neměla být chápána jako pouhé logické vyvozování z pevných principů, nýbrž jako cesta plná rozcestí, na která myslitel naráží skrze setkávání a dialog s ostatními autory. Pokus o úplný restart vede k myšlenkové stagnaci, neboť bez předchozí zkušenosti a konfrontace s jinými názory není jedinec schopen rozpoznat vlastní omyly, které se mu mohou jevit jako evidentní pravdy. Skutečný filosofický růst je proto podmíněn živým dialogem s velkými mysliteli minulosti i současnosti, což umožňuje neustálé prověřování vlastních i cizích myšlenkových kroků. Tento proces dialogického hledání tvoří jádro autentické filosofické práce.
„Vývoj“ myšlenkový jednotlivce
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 6. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
„Vývoj“ myšlenkový jednotlivce
Karteziánská mylná představa, že pravá myšlenková (filosofická) metoda spočívá v tom, že vše, co jsme zatím měli a máme k dispozici, jakoby zavrhneme a považujeme za neplatné, abychom startovali znovu a od něčeho naprosto nepochybného, je především zatížena svou ne-dějinností, ale také naprosto chybným chápáním individuálního vývoje myslitele (filosofa). Filosofie nikdy „nevyplývá“ z nějakých předem daných (nebo přijatých) principů pouhým logickým odvozováním, ale tím, že myslitel podniká svou myslitelskou cestu, na které se stále dostává na nová a nová rozcestí. A ta rozcestí nejsou rozhodně předem nějak „dána“, nýbrž dostává se na ně tak, že se potkává (setkává, dostává do rozhovoru a také do sporů) s jinými, dalšími mysliteli. Takže co z toho vyplývá? Pokud bychom na začátku zavrhli všechno, nehneme se (rozumně, smysluplně) z místa, ostatně také proto, že všechno, co se nám bude zdát naprosto jistým a evidentním, bude jen další náš omyl, který pro nedostatek jakýchkoli jiných zkušeností nebudeme ani schopni rozpoznat a odhalit). Zato v opačném případě se stane pro nás velmi významným každý velký myslitel, s nímž se aspoň trochu (ale přímo !) seznámíme ve skutečném rozhovoru, v opravdovém dialogu (v němž budeme opětovně prověřovat každý nejen jeho, ale také svůj krok).
(Písek, 120624-3.)