Tento text se zabývá vztahem mezi pojmy „pravda“ a „pravdivost“ v kontextu politického rozhodování a demokratického uspořádání. Hlavní rozpor spatřuje v napětí mezi objektivním zjišťováním skutečnosti a politickou vůlí, která vychází z přání a názorů většiny. Zatímco o pravdě se nehlasuje, v demokracii jsou volby určujícím faktorem, což otevírá prostor pro manipulaci nedostatečně informovaných občanů prostřednictvím klamavých aktivit. Autor poukazuje na to, že politická pravdivost se nemůže omezovat na tradiční pojetí pravdy jako korespondence s tím, co „jest“, ale musí reflektovat otevřenost budoucnosti a důsledky lidských rozhodnutí. Budoucnost totiž není tvořena pouze objektivními okolnostmi, ale i správnými či nesprávnými volbami jednotlivců. Pravdivost v politice se tak stává otázkou odpovědnosti za odhadování budoucích možností a uznáním zásadního rozdílu mezi expertním věděním a masovými představami, které formují společenskou realitu a směřování společenství.
Politika a „pravdivost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 7. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Politika a „pravdivost“
Základní problém významu „pravdy“ a „pravdivosti“ v politice se týká napětí a často konfliktu mezi zjišťováním „pravdy“ a politickým rozhodováním. Jak se často říká, o pravdě se nehlasuje; naproti tomu v politice jsou důležité názory, představy a přání lidí. V demokracii se tyto představy a přání respektují ve volbách; a jak je již odedávna známo, v každé společnosti je těch, kdo jsou pro hledání pravdy a pravdivosti relativně kompetentní, mnohem méně než těch ostatních, kteří se ve srovnání se „znalci“ jeví jako „neznalí“ a „nevědomí“. Mnoho podvodných aktivit počítá s nedostatečnou orientovaností a informovaností většiny občanů a útočí na jejich názory, představy a přání i mimo volební čas. Všude totiž, kde je třeba odhadovat možnosti, které sice nejsou momentálně k dispozici, ale které se nám otevřenou (nebo naopak uzvařenou) díky tomu či onomu našemu správnému (nebo nesprávnému) rozhodnutí, záleží nejenom na nás, ale také na mnoha dalších nejen „objektivních okolnostech“, nýbrž i na rozhodnutí mnoha dalších lidí. Mimořádně významná je tato skutečnost právě v politice. A protože z budoucnosti nepřichází jen „to pravé“, nýbrž také mnoho „nepravých“ rozhodnutí, a to jak našich vlastních, tak rozhodnutí mnoha dalších lidí, znamená „pravdivost“ něco bytostně odlišného od toho, jak se tradičně vymezovala „pravda“ a „pravdivost“ jako adekvace (nebo korespondence atd.), tj. závislost na tom, co „jest“.
(Písek, 120701-2.)