Text se zabývá terminologickou a filosofickou analýzou pojmů reaktibilita a odpovídavost v kontextu jejich vztahu k anglickému pojmu responsiveness. Autor upozorňuje na riziko kauzálního výkladu těchto termínů, který naznačuje, že reakce či odpověď jsou pouhým důsledkem něčeho minulého. Kritizuje toto pojetí a zdůrazňuje, že schopnost reagovat musí být nahlížena jako primární iniciativa a aktivita, která předchází samotnému podnětu. Klíčovým bodem je tvrzení, že aktivita předchází reaktivitě a povídání předchází odpovídání. Text vrcholí úvahou o vnímavosti vůči nepředmětným výzvám, které k subjektu nepřicházejí z minulosti, ale z budoucnosti. Tato perspektiva zásadně mění chápání lidské schopnosti odpovídat na svět kolem nás, neboť ji vyvazuje z čistě reaktivního rámce a ukazuje ji jako tvůrčí čin orientovaný na to, co teprve přichází.
Reaktibilita a „odpovídavost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 10. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Reaktibilita a „odpovídavost“
Pokud by nastaly problémy s překladem těchto termínů do angličtiny, je třeba pamatovat, že v angličtině už existuje termín „responsiveness“, významově silně odlišný od „responsibility“. (Responsive znamená citlivý, vnímavý, reagující, takže význam slov „responsiveness“ a „reaktibility“ bude velmi blízký.) Bude asi zapotřebí také v češtině používat obou slov; nemyslím, že by jeden z těchto dvou termínů byl nějak výrazně lepší než ten druhý. Určitá vada či nedostatečnost je na obou stranách, neboť sugeruje či vnucuje jakýsi kauzální či kvazikauzální aspekt: reagovat znamená reagovat na něco předchozího, odpovídat znamená také odpovídat na něco předcházejícího (tedy „minulého“). Protože však jde o schopnost (ability), je nutno tuto schopnost předpokládat jako dřívější či předchůdnou čemukoli, na co by bylo možno reagovat nebo odpovídat. Jak reaktibilita, tak odpovídavost musí být chápána jako schopnost iniciativy, totiž aktivity: každá reakce je založena jako akce, každé odpovídání je založeno jako „povídání“ či „povědění“. Povídání je dříve než odpovídání, aktivita je dříve než reaktivita a reagování. – A pak tu je zejména problém „reagování“ na nepředmětné výzvy, tj. i citlivost a vnímavost vůči nim. A právě ty nelze chápat jako minulé či přicházející (a oslovující) z minulosti, nýbrž naopak z budoucnosti.
(Písek, 121013-1.)