Text se zabývá povahou stop, které po sobě zanechávají minulé události, a rozlišuje mezi stopami externími a interními. Externí stopa slouží jako svědectví o minulosti, přičemž její vznik a trvanlivost závisí na interakci mezi původcem stopy a médiem, které ji uchovává. Autor zdůrazňuje nezbytnost této „spolupráce“, kdy prostředí aktivně přispívá k zachování informace v čitelné a interpretovatelné podobě. Na příkladu měkké půdy oproti tvrdé skále ilustruje, jak různá média ovlivňují schopnost záznamu a uchování informace. Tato dynamika vede k úvaze o interní paměti, která může být ustavována záměrně i nezáměrně. Účinnost vnitřní paměti je v textu chápána v kontextu její schopnosti aktivně spolupracovat na udržení stop. Celkově text nabízí filosofický pohled na paměť jako proces aktivního uchovávání a vzájemného působení, kde kvalita paměťového záznamu přímo závisí na míře součinnosti mezi zdrojem stopy a jejím nosičem.
„Paměť“ interní a „externí“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 10. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
„Paměť“ interní a „externí“
Vše, co se vskutku děje a stane, nechává po sobě jakousi stopu. Ta stopa může být dvojího typu, vnitřní a vnější (interní a externí). Externí stopa je jakýmsi dosvědčením, že se tady v minulosti něco stalo, co po sobě tuto stopu zanechalo (v této obecnosti nezáleží na tom, jak výmluvná a interpretačně využitelná ta stopa je). Ale aby taková stopa mohla nejen vzniknout, ale aby mohla nějaký čas přetrvávat a být rozpoznatelná, čitelná, interpretovatelná, musí tady dojít k jakési „spolupráci“ toho, co stopu po sobě zanechalo, s tím, v čem nebo na čem ji zanechalo. A právě tato nutnost spolupráce toho, co stopu způsobilo, s tím, co se účastní toho, aby ta stopa nějaký čas vydržela, tedy co tu stopu jaksi (aktivně) „uchovává“, nás vede k tomu, abychom uvažovali také o tzv. stopách interních, vnitřních, ať už záměrně nebo nezáměrně ustavovaných a udržovaných. Tak jako vlhká, měkká půda lépe spolupracuje na „zanechání“ stop nějakého zvířete nebo člověka, zatímco suchá skála nespolupracuj takřka vůbec, takže téměř vše zůstává na chodci a jeho obuvi (nebo nohách), zda na sobě ještě nesou něco z jiného prostředí, tak lze odlišovat i některé formy vnitřní /interní) paměti jako účinnější od jiných jako nedostatečných nebo málo dostačujících.
(Písek, 121029-2.)