Tento text zkoumá proces ustavování a zavádění nových pojmů do širších myšlenkových kontextů, přičemž vychází z teze, že pojmy nelze objevovat, nýbrž je nutné je ustavovat. Autor se odvolává na J. B. Kozáka a jeho koncept "nasuzování" pojmů, který je úzce spjat s konstruováním intencionálních objektů. Tradiční zpředmětňující myšlení, pocházející z antického Řecka, vnímá tyto objekty jako neproměnné modely. Text však argumentuje, že jako intencionální model lze konstruovat i událost, což otevírá cestu k nepředmětnému, nezpředmětňujícímu myšlení. Tato perspektiva ukazuje, že pojmovost není výhradně vázána na objektivizaci, ale představuje širší filosofický problém. Práce zdůrazňuje potřebu kriticky zkoumat mechanismy, jimiž dochází k ustavování a nasuzování pojmů, aby bylo možné překonat omezení tradiční metafyziky a lépe porozumět dynamické povaze myšlení, které se neomezuje pouze na statické předměty, ale zahrnuje i dění a událostní charakter skutečnosti v rámci soudobého filosofického diskurzu a metodologie ustavování smyslu.
Pojmy nové – zavádění
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 12. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Pojmy nelze „objevovat“, nýbrž pouze ustavovat a zavádět do širších kontextů. Jak lze ustavit pojem? J. B. Kozák mluvil o tom, že pojmy je třeba nasoudit. Tím se ovšem problém pouze trochu oddálí, neboť nutně vyvolá otázku, co to znamená „nasoudit“ (eventuelně co to je „soud“ a „souzení“). Zavádění pojmů je nutně (bytostně) spjato s „konstruováním“ příslušného intencionálního objektu (eventuelně non-objektu, viz nepředmětnost etc.). Zvláštností intencionálního objektu (předmětu) je – alespoň v tradici zpředmětňujícího myšlení – jeho neproměnnost: každý jednou nasouzený pojem je pevně spjat s příslušným intencionálním předmětem jako neproměnným myšlenkovým modelem. To ovšem v žádném případě nezbytně neznamená, že takový neproměnný „model“ musí sám být neměnný; jako takový intencionální model může být myšlenkově konstruována např. také „událost“. A právě to nám otvírá nové perspektivy myšlení, orientovaného nikoli na zpředmětňování, tedy myšlení takzvaně nepředmětného, tj. nezpředmětňujícího. Už tato skutečnost sama je jednoznačným dokladem toho, že pojmovost není nutně spjata se zpředmětňováním, nýbrž že zpředmětňováním je charakteristická jen tradice, započatá nejstaršími řeckými mysliteli a pak natolik rozšířená a systematicky upevňovaná, že se zdá být jedinou možnou. A proto je třeba důkladně prozkoumat, jak vlastně dochází k ustavení, resp. nasuzování pojmů.