Tento text zkoumá koncept jazyka a mluvy jako specifického typu osvětí, což je termín označující životní prostředí vnímané a utvářené skrze subjektivní zkušenost. Autor uvádí, že ačkoliv se jednotlivé zvukové prvky, písmena a celá slova mohou jevit jako izolované a samostatné entity v rámci lingvistického systému, jejich pravá podstata a skutečnost se projevují až v okamžiku, kdy jsou osvojeny mluvčím. Jazyk tedy není pouhým nástrojem komunikace, ale tvoří komplexní svět, který se stává reálným pouze skrze proces internalizace. Práce se zaměřuje na ontologický status jazykových prvků a proces, jímž se objektivní struktury řeči proměňují v subjektivně prožívané okolí. Tímto způsobem je mluva definována jako dynamický prostor, který existuje jen díky aktivnímu lidskému uchopení, čímž se stírá hranice mezi jazykem jako systémem a jeho praktickým užitím v každodenním životě jednotlivce.