Tento text se zabývá filosofickou otázkou vztahu mezi subjektním a objektním, konkrétně pak problematikou jejich priority. Autor vychází z předpokladu, že za skutečné lze v plném smyslu považovat pouze subjekty, které však nejsou monolitické, nýbrž v sobě nesou bytostnou dualitu vnějšku (objektnosti) a nitra (subjektnosti). Hlavní tezí je zpochybnění smysluplnosti otázky, zda je primární nitro, či vnějšek. Argumentuje se tím, že obě složky jsou neoddělitelně spjaty v dynamickém procesu: vnitřní stránka subjektu se aktivně projevuje navenek pouze prostřednictvím své vnější formy, zatímco vnější stránka tvoří nezbytný rámec, který subjektu umožňuje realizovat budoucí potenciál a uskutečňovat to, co dosud neexistuje. Celkově úvaha směřuje k pochopení subjektu jako jednoty protikladů, kde vnějšek a vnitřek spolupracují na procesu neustálého stávání se a tvoření skutečnosti prostřednictvím subjektivní aktivity.
Objektní a subjektní (otázka „priority“)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 12. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Objektní a subjektní (otázka „priority“)
Předpokládejme, že „skutečné“ v plném významu jsou pouze subjekty; ty jsou však principiálně zároveň subjektní a zároveň objektní (tj. mají jednak svůj vnějšek, svou „objektnost“, ale také své nitro, svou „subjektnost“). Tázat se, co je dříve, nemá dost smysl, protože v něčem je nitro subjektu schopno se aktivně zvnějšňovat jen přes svůj vnějšek a za jeho pomoci, zatímco v něčem jiném (po jiné stránce) to je právě vnějšek subjektu, který mu dovoluje a umožňuje uskutečňovat to, co ještě není, protože to teprve bude (a ovšem díky aktivitám subjektu).
(Písek, 121222-2.)