Tento text kriticky reflektuje Schellingovo pojetí jednoty a předkládá alternativní ontologickou perspektivu založenou na prioritě multiplicity. Autor se ztotožňuje s myšlenkou, že jednotu nelze nalézt v objektivitě, avšak odmítá předpoklad původní jednoty na počátku systému. Namísto toho navrhuje existenci obrovské multiplicity v aktivním pohybu, která není chaosem, nýbrž dynamickým procesem směřujícím k uskutečňování. Jednota je v tomto smyslu chápána jako výsledek aktivního organizování plurality skrze událostnost. Klíčovým prvkem je rozlišení mezi pravými a nepravými událostmi, kde pravé události uskutečňují jednotu prostřednictvím vnitřního přesahu do svého okolí. Sjednocování na vyšších úrovních je pak zprostředkováno strukturami nižších úrovní, které subjekt využívá ke své realizaci. Text uzavírá úvahou, že zdroj veškerého sjednocování je zakotven v nepředmětném zdroji, z něhož subjekt čerpá svou aktivitu a schopnost tvořit jednotu z mnohosti.