Text se zabývá dvojím úkolem a odpovědností filosofie. Prvním úkolem je rozpoznávat a uskutečňovat pravdu, což nezahrnuje pouze její vyslovení, ale především její uplatnění v praxi. Druhým úkolem je šíření této pravdy mezi lidi, čímž filosofie přejímá odpovědnost jak vůči Pravdě samotné, tak vůči společnosti. Autor zdůrazňuje, že filosofické úsilí musí směřovat k oběma těmto cílům současně skrze specifickou formu přátelství (filia). Dokument rovněž kriticky reflektuje Sókratův příměr o filosofu jako obtížném ovádu. Podle autora by cílem filosofie nemělo být záměrné znepokojování obce pro znepokojování samo. Pokud je filosofické působení vnímáno negativně, mělo by to být důsledkem stavu obce, nikoliv záměrem či chybou filosofa. Filosofie má lidem otevírat přístup k pravdě konstruktivním způsobem, přičemž způsob předávání tohoto poselství je klíčovou součástí filosofické odpovědnosti.
Filosofie a „působení“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 1. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Filosofie a „působení“
Filosofie (tj. filosofové, když filosofují) má zejména dvojí úkol a pověření: především má rozpoznávat, slyšet a myšlenkově „uchopovat“ pravdu (přesněji ovšem je třeba to vyjádřit jinak: aplikovat, uplatnit či uplatňovat, uskutečňovat pravdu, nejen o ní „svědčit“, jenom ji „vyslovovat“ – viz dále). Vedle toho však má takto „uchopenou“ (a vyslovenou) pravdu šířit a uplatňovat, a to všude a za všech okolností. Odpovědnost filosofie či filosofa tu má dvojí podobu či stránku: filosofie je odpovědná před Pravdou a za její uplatňování a provádění, uskutečňování, a za druhé je odpovědná před lidmi a za ně, tj. za to, že jim zprostředkuje (otevře, ukáže) přístup k pravdě, což zahrnuje i způsob, jak lidem o té pravdě dá vědět, jak jim to „poselství“ bude předávat. K tomu je zapotřebí dvojí směr resp. dvojí vyústění oné filia, tj. onoho přátelského usilování či usilovného přátelství, totiž směrem k Pravdě a směrem k druhým lidem. Sókratův příměr, jímž se na soudě pokoušel vystihnout své působení v obci, má jakousi vadu: filosofie by se neměla stávat obtížným ovádem, který jen zneklidňuje a znepokojuje obec. A pokud je její působení takto chápáno ze strany obce resp. některých občanů, nesmí tomu tak být proto, že by to bylo ze strany filosofie či filosofa záměrné, že by si v tom filosofové nějak libovali. Musí to být vada a vina obce, nikoli vada a vina filosofa ani filosofie.
(Písek, 110103-1.)