Tento text se zabývá kritickou analýzou konceptu příčinnosti, který tradičně vychází z nedoloženého předpokladu, že každý následek je implicitně obsažen ve své příčině. Autor poukazuje na logický rozpor vyvstávající v situacích, kdy k jedinému následku vede více příčin současně. Vyvstává otázka, jaký mechanismus či další příčina sjednocuje tyto dílčí vlivy do jediného integrovaného výsledku. Historicky se tento problém řešil nahrazením pojmu "příčina" termínem "podmínky". Nicméně toto terminologické řešení pouze otevírá další metodologický problém: jak v souboru nezbytných podmínek určit tu, která je hlavní nebo rozhodující, když žádná z nich sama o sobě jako příčina nepostačuje. Úvaha zpochybňuje zavedené chápání kauzality a naznačuje, že pouhé rozlišení mezi příčinou a podmínkou neřeší základní otázku po původu jednoty následku. Text tak vybízí k hlubšímu zamyšlení nad strukturou kauzálních vztahů a hranicemi našeho chápání determinismu v realitě.
„Příčina“ a „podmínky“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 1. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
„Příčina“ a „podmínky“
Koncept tzv. příčinnosti je vlastně založen na ničím nedoloženém předpokladu, že každý následek je nějak obsažen v příčině. Jakmile tento předpoklad (jeho vyjádření) dáme do plurálu, hned se ukáže zásadní problém: je-li příčin více, ale následek jenom jeden, co je „příčinou“ toho, že všechny ony částečné „následky“ (polonásledky), obsažené v několika různých „příčinách“, mohly být (a byly) sjednoceny (integrovány) v jediný následek? Pokud bychom trvali na tom, že i toto „sjednocení“ mělo svou příčinu, kde ji máme hledat? To, že v některých případech k jedinému následku muselo vést několik „příčin“, bylo pozorováno již dávno; řešení bylo spatřováno v tom, že místo o „příčinách“ se začalo mluvit o „podmínkách“. Pak se ovšem problém otevřel jinde: kterou z podmínek je třeba považovat za tu „hlavní“ (i když sama nestačí, takže nemůže být považována za „příčinu“).
(Písek, 110116-3.)