Tato filosofická úvaha zkoumá koncept reaktibility jakožto naprosto základní a určující princip fungování celého našeho vesmíru. Autor vychází z předpokladu, že jakákoliv entita existující v rámci tohoto univerza musí být schopna reagovat na své okolí, neboť cokoli od reaktibility nezávislého by do našeho světa nemohlo smysluplně vstoupit. Text se hlouběji zabývá rozlišením mezi procesy, které probíhají nezávisle na konkrétním subjektu, a ději, jež vyžadují jeho přímé zprostředkování. Klíčovým bodem analýzy je vztah mezi subjektem a objektem reakce, konkrétně míra, do jaké reakce samotná ovlivňuje to, na co je reagováno. Ačkoli se vliv jednotlivého, nepatrného subjektu může jevit jako zanedbatelný, v širším měřítku hromadné reaktibility se ukazuje, že žádný prvek není ve skutečnosti nulový či bezvýznamný. Zvláštní pozornost je pak věnována fenoménu kolektivního reagování, kde dochází k souhře a vzájemnému ovlivňování mnoha podobných subjektů, což vytváří komplexní dynamiku celého systému.
Reaktibilita
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 2. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Reaktibilita
Všechno, co se odehrává v tomto našem Vesmíru, je založeno za reaktibilitě; pokud by něco bylo na reaktibilitě nezávislé, nenáleží k tomuto Vesmíru a může do něho vstoupit jen tak, že se nějak setkává s něčím, co na ně reaguje a na co zase ono může reagovat resp. skutečně reaguje. Naším dalším krokem je rozlišení mezi tím, co se děje výhradně nezávisle na tom či ono, ale určitém jednom subjektu, a tím, co se děje pouze tak, že je k tomu zapotřebí prostřednictví tohoto subjektu. Jinými slovy (a přesněji): to, nač určitý subjekt reaguje (nebo může reagovat), může být v nějakém ohledu a míře závislé na této reakci (na tomto reagování), a pokud je tato míra „závislosti“ (resp. ovlivnění) v nějakém směru zanedbatelná, potud můžeme (my pozorovatelé) to, nač onen subjekt reaguje, považovat za na něm (jediném, určitém) nezávislé. Což ovšem nemusí platit v případě, kdy podobně reagujících subjektů je velmi mnoho, takže ona míra „závislosti“ (resp. ovlivnění) při své „hromadnosti“ může už přestávat být zanedbatelná. Právě v takových případech se ukazuje, že zřejmě ani jednotlivý, sebemenší a „zanedbatelnější“ subjekt nemusí a vlastně nikdy nemůže být „naprosto“ zanedbatelný resp. nicotný, nulový. Docela zvláštním případě takové „hromadné“ reaktibility se pak může stát reagování mnoha podobných subjektů, při němž dochází k nějaké jejich souhře, tj. k víc nebo méně pro ono reagování na „něco“ společného významného vzájemného reagování oněch subjektů na sebe.
(Písek, 110220-2.)