Tento text se zabývá strukturou a povahou sedmi svobodných umění (septem artes liberales) na středověkých univerzitách. Autor rozlišuje mezi triviem, zahrnujícím gramatiku, logiku a rétoriku, a kvadriviem, které tvořila aritmetika, geometrie, hudba a astronomie. Klíčovým bodem analýzy je chápání těchto disciplín jako dovedností (ars, techné), nikoliv jako věd v moderním či aristotelském smyslu. Text zdůrazňuje, že transformace těchto dovedností v samostatné vědecké obory byla složitým procesem, který nelze redukovat na prosté vydělení z filosofie. Ačkoliv sedm svobodných umění nepředstavovalo filosofii ani její přímý úvod, docházelo k vzájemnému ovlivňování, zejména v rámci trivia, kde filosofické prvky pronikaly do výuky prostřednictvím praktických příkladů. Článek tak nabízí vhled do epistemologického statusu středověkého vzdělávání a jeho vztahu k tehdejšímu filosofickému myšlení.
Artes liberales
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 3. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Artes liberales
Ze sedmi svobodných umění na středověkých univerzitách (septem artes liberales) byla tři první, totiž gramatika, logika a rétorika, označována jako „trivium“, zatímco zbylá čtyři, totiž aritmetika, geometrie, musika a astronomie představovala „kvadrivium“. Všechna tato „umění“ byla chápána jako „dovednosti“ (latinské „ars“ bylo překladem řeckého slova „techné“); nešlo tedy ještě o vědy či vědecké obory, a to nejen v dnešním smyslu speciálních věd, nýbrž ani ve smyslu věd filosofických (jak to ještě známe u Aristotela, který ovšem logiku za filosofickou disciplínu, ani „praktickou“, rovněž nepovažoval, nýbrž za pouhý „nástroj“, „organon“). Proměna pouhých „dovedností“ v samostatné vědy nebyla tedy nijak jednoduchá, nešlo o pouhé vydělení jednotlivých filosofických disciplín z filosofie a poději jejich osamostatnění, oddělení a distanci od filosofie. V žádném případě nelze považovat oněch „sedm svobodných umění“ za filosofii, ba ani za jakýsi pouhý vstup či úvod do filosofie, a to ani v tehdejším pojetí. Naproti tomu je však nepochybné, že skutečné uvádění do filosofie muselo alespoň místy a částečně pronikat už do celého „trivia“, přinejmenším při uvádění příkladů.
(Písek, 110307-2.)