Text se zabývá vztahem mezi dějinami a pravdou, přičemž odmítá redukci dějinných událostí na pouhý sled faktů. Autor argumentuje, že dějiny jsou úzce spjaty s konceptem „pravého“, který však nelze ztotožňovat s úspěchem, užitečností či pokrokem. Ne vše, co se v historii stalo, lze považovat za správné či pravdivé; mnohé události se stát neměly. Hodnocení pravdivosti je procesem v čase, kdy se smysl událostí může vyjevit až s odstupem. Pravda sama je nahlížena jako dějinný fenomén, nikoliv jako entita stojící mimo čas. Ústředním motivem je výklad hesla „pravda vítězí“, které autor interpretuje v duchu helenistické tradice jako výraz neochvějného, byť nikoliv okamžitého, vítězství pravdy v průběhu věků. Tato dějinná pravda nepodléhá definitivní porážce, i když její uznání může vyžadovat dlouhé časové období.
Pravdivost v dějinách
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 4. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Pravdivost v dějinách
Dějiny nejsou jen to, co se prostě (nějak) „děje“, ale vždycky to má nějaký vztah k „tomu pravému“, tj. k „pravdě“ (chápané ovšem odlišně od tzv. adekvace apod.). To však zároveň znamená, že ne vše, co se v dějinách odehrálo, bylo vždy a nutně „tím pravým“, protože je třeba to měřit tím, co se v té či oné dějinné situaci stát mělo (a nemělo). V dějinách je toho velká spousta, co se nikdy nemělo přihodit. Proto také onu „pravost“ (a eventuelně „nepravost“) nesmíme zaměňovat za nic jiného, odlišného, např. za „úspěšnost“, „užitečnost“, „pokrokovost“ apod. A protože jde vždycky o „dějinnost“, musí být vždy při takovém hodnocení jasné, že v mnohých případech ani nelze vyslovit poslední slovo, neboť ona „pravost“ či „pravdivost“ se nemusí vyjevovat ani hned, ani brzo, ale někdy až po dlouhé době. Sama „pravdivost“, ba sama „pravda“ musí být chápána jako záležitost dějinná, nikoli od dějin oddělená či oddělitelná. To je ostatně vlastní smyslem onoho hesla, jež má (pokud je nám známo) svůj původ v helenistické literatuře pozdního Židovstva, konkrétně v tzv. III. knize Ezdrášově, totiž že „pravda vítězí“. Jde totiž o to,k že vítězí nikoli nutně a vždy ihned, nýbrž „na věky“, ale tak, že o tom nemůže být pochyb, tj. nemůže do „dopadnout“ jinak, třeba její definitivní porážkou.
(Písek, 110419-1.)