Tato odborná studie se detailně věnuje analýze pojmu "počátek" (arché), jak jej chápali první řečtí filosofové. Hlavním argumentem textu je, že arché v raném myšlení nepředstavovalo pouze časový bod zahájení existence světa, který by následně pominul, ale spíše trvalý a konstitutivní princip, jenž nad veškerou skutečností neustále "vládne". Práce sleduje vývojovou linii tohoto konceptu a poukazuje na zásadní ontologický zlom: proces, během něhož se z původně živého a jednotného zdroje veškerého bytí stala v pozdějším filosofickém diskurzu pouhá pasivní látka či materiál. U některých myslitelů byl tento základ dokonce nahlížen jako nehybný, což vedlo k nutnosti hledat vnější zdroj pohybu. Text tak osvětluje proměnu arché z aktivního, všeobjímajícího principu v redukovaný materiální substrát, což zásadně předurčilo další směřování západní metafyziky při zkoumání vztahu mezi hmotou, pohybem a původem jsoucna. Závěrem práce konstatuje, že toto odloučení hybného principu od látky představovalo jeden z nejvýznamnějších milníků v raném řeckém filosofickém bádání.