Text se zabývá filosofickým rozlišením mezi „lidským jednáním“ a „jednáním člověka“. Autor argumentuje, že lidskost či nelidskost jsou charakteristiky náležející konkrétnímu člověku, nikoli jednání samotnému, které by bylo možné posuzovat izolovaně. Zatímco vnější pozorovatel může jednání analyzovat jako objekt, skutečné pochopení vyžaduje uznání člověka jako zodpovědného subjektu, který je neredukovatelný na vnější, předmětné rysy. Pokusy vysvětlit jednání pouze na základě situace a vnějších okolností jsou podle autora nedostatečné, neboť opomíjejí jeho pravý smysl. Ten tkví v individuální odpovědi na nepředmětné výzvy a apely, které na člověka jako subjekt působí. Jednání je tedy sice reakcí na dané okolnosti, ale zároveň je vždy přesahuje svou vazbou na to, co v situaci nebylo přímo obsaženo. Tento přístup zdůrazňuje integritu lidského subjektu a jeho nezastupitelnou roli v procesu utváření smysluplného jednání, které přesahuje pouhou kauzalitu vnějšího světa.
Jednání člověka
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 10. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Jednání člověka
Budeme raději mluvit o „jednání člověka“ než o „lidském jednání“, protože „lidskost“ (event. „nelidskost“ či „protilidskost“) je charakterem člověka, nikoli charakterem jednání, které by bylo možno posuzovat bez ohledu na to, že to je vždy jednání určitého, konkrétního člověka. Samo jednání můžeme popisovat a analyzovat z pozice vnějšího pozorovatele, zatímco člověka musíme chápat jako toho, kdo jednal a jedná – a kdo je tedy odpovědný za to jednání. A tento člověk je jakožto subjekt neredukovatelný na vnější, předmětné rysy, jak tomu naopak je při popisu, rozboru a hodnocení „jednání“, při nichž porozumění člověku jakožto na objekt neredukovatelnému subjektu necháváme stranou svého zájmu. S tím úzce souvisí skutečnost, že každý pokud o objasnění povahy určitého jednání ze situace, tj. z okolností, zůstává jen u pouhé části, stránky, jen u několika rysů onoho jednání, ale nikdy se nedobírá jeho pravého smyslu, k němuž náleží ohled a posouzení toho, co ze situace a z okolností nevyplývá, co v nich nebylo dáno ani obsaženo. Jednání je sice vždy reakcí na situaci a na okolnosti, ale vždycky také individuální odpovědí na nepředmětné aspekty situace, jimiž jsou ony „výzvy“, apelující na člověka jako na subjekt (který právě proto nemůže být redukován na pouhý objekt).
(Písek, 111027-1.)