Tento text podrobně zkoumá podstatu myšlenkového aktu prostřednictvím klíčového pojmu intencionality. Autor vychází z předpokladu, že primární charakteristikou skutečného myšlení je jeho zaostřená a koncentrovaná intencionalita, bez níž se jedná o procesy, které nelze v pravém slova smyslu za myšlení považovat. Text se však kriticky vytyčuje vůči zjednodušujícímu chápání intencionality jako pouhého vědomého záměru či úmyslu. Místo toho navrhuje, že myšlení disponuje různými typy intencí, které tvoří jeho vnitřní strukturu. Každý lidský výkon, ať už čistě myšlenkový nebo praktický, v sobě nese vnitřní napětí: na jedné straně je cíleně orientován na vnější předmět, na straně druhé však nezamýšleně vypovídá o identitě a povaze samotného aktéra. Tato analýza tak otevírá prostor pro širší diskuzi o vztahu mezi vědomým směřováním k cíli a nevědomým sebevyjádřením subjektu v rámci jeho kognitivní a tvůrčí činnosti.
Myšlené a ne-myšlené
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 5. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Myšlené a ne-myšlené
Myšlenkový akt (výkon) může být primárně charakterizován svou intencionalitou: tam, kde chybí nějakým způsobem zaostřená, koncentrovaná intencionalita, nelze mluvit o „myšlení“ ve vlastním významu toho slova. Slovo „intencionalita“ ovšem sugeruje záměr, úmysl – a to je třeba opravit. Myšlení má resp. může mít různou intencionalitu, tj. různé typy intencí. Každý výkon (nejen myšlenkový) může být soustředěn na určitý cíl, ale zároveň – a to třeba nechtěně – „vypovídá“ něco o tom, kdo něco vykonává (a něco vykonal)
(Písek, 100524-4.)