Tento text podrobně zkoumá podstatu myšlenkového aktu prostřednictvím klíčového pojmu intencionality. Autor vychází z předpokladu, že primární charakteristikou skutečného myšlení je jeho zaostřená a koncentrovaná intencionalita, bez níž se jedná o procesy, které nelze v pravém slova smyslu za myšlení považovat. Text se však kriticky vytyčuje vůči zjednodušujícímu chápání intencionality jako pouhého vědomého záměru či úmyslu. Místo toho navrhuje, že myšlení disponuje různými typy intencí, které tvoří jeho vnitřní strukturu. Každý lidský výkon, ať už čistě myšlenkový nebo praktický, v sobě nese vnitřní napětí: na jedné straně je cíleně orientován na vnější předmět, na straně druhé však nezamýšleně vypovídá o identitě a povaze samotného aktéra. Tato analýza tak otevírá prostor pro širší diskuzi o vztahu mezi vědomým směřováním k cíli a nevědomým sebevyjádřením subjektu v rámci jeho kognitivní a tvůrčí činnosti.