Tento text se zabývá fenomenologickou a ontologickou povahou jedinečnosti ve světě plném jednotlivin. Autor konstatuje, že ačkoliv je svět tvořen unikátními entitami, tato jedinečnost je často překryta nánosem podobností, které se jeví jako převažující. Tento jev je přisuzován subjektivní neschopnosti vnímajících subjektů dostatečně rozlišovat jemné nuance, což souvisí s vysokým prahem reaktibility. Na nižších úrovních organizovanosti je tato nerozlišitelnost nejpatrnější. U živých organismů se však vyvinula specifická schopnost selektivního rozlišování, která je nezbytná pro přežití a reprodukci. Živé bytosti se zaměřují na určité odlišnosti, které jim umožňují efektivně reagovat na okolí, i když nemusí nutně postihovat jedinečnost v její absolutní podobě. Text tak reflektuje vztah mezi objektivní existencí jedinečného a subjektivním procesem kategorizace a výběru, který je fundamentální pro život. Rozlišování a selekce jsou klíčovými mechanismy, skrze které se živé systémy orientují v komplexitě světa a překonávají zdánlivou uniformitu danou omezenou vnímavostí subjektu.