Text pojednává o pojetí filosofické etiky jakožto méontologického zkoumání v souvislosti s lidskou situací. Autor zdůrazňuje, že každé lidské jednání má mravní rozměr, který nelze oddělit od širšího kontextu takzvaného čtvrtého a třetího. Etika by neměla být izolována od politiky ani od sféry mezilidských vztahů. Naopak, hluboké porozumění etice vyžaduje zohlednění vztahů člověka k ostatním živým bytostem, zvířatům, rostlinám i věcem. Etika se tak neomezuje pouze na mravnost v úzkém slova smyslu, ale směřuje k hledání smyslu veškerého lidského počínání a jeho důsledků. Důležitým aspektem je respekt k celkovému smyslu světa, na který člověk sice nemusí mít přímý vliv, ale musí jej vnímat jako základní rámec svého bytí a konání. Tato perspektiva posouvá etiku od pouhého souboru pravidel k hlubokému tázání po smyslu existence a odpovědnosti v globálním a ontologickém měřítku.