Tento text předkládá návrh na zavedení nového filosofického termínu „intencionálie“ (případně „intencionálie“), který by měl nahradit nebo upřesnit tradiční pojem „transcendentálie“. Autorova kritika se soustředí na etymologický význam slova transcendence, jenž evokuje pohyb vzhůru či překračování hranic, což však nemusí vystihovat skutečnou povahu vztahu mezi pojmem a tím, co je jím míněno. Pokud odlišíme transcendentální pojem od jeho obsahu a tento obsah nazveme intencionáliem, ukazuje se, že předmět pojímání nemusí být nutně hierarchicky vyšší než samotný akt myšlení. Úvaha se dále zaměřuje na vztah intencionálií k aristotelským kategoriím, tedy k nejobecnějším pojmům, které nelze definovat klasickou cestou skrze nejbližší rod a druhový rozdíl. Autor navrhuje, aby byly transcendentálie chápány jako specifický druh intencionálií, které náležejí právě k těmto nejvyšším kategoriím, čímž se otevírá prostor pro přesnější pojmovou analýzu bez zavádějících prostorových metafor.
Intencionálie
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 3. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Intencionálie
Navrhuji nový termín pro tzv. „transcendentálie“ (nebo spíše v náhradu za ně), i když asi není zrovna nejatraktivnější. Jde mi o to, že sloveso transcendere sugeruje nějaké stoupání, lezení, šplhání do výše (tedy ne pouze přesahování, ba ani pouze překračování – Němci překládají „übersteigen“, což je lepší než „überschreiten“, vzhledem ke „scando“). Pokud náležitě rozlišíme mezi „transcendentálním“ pojmem a tím, čeho je pojmem, a toto „co“, jež je pojmem míněno, přesněji „pojato“, nazveme „intencionáliem“ (eventuelně „intencionálií“), pak je zřejmé, že to, co je „pojato“, není nebo aspoň nemusí být „výše“ než samo pojímání, takže příslušný intencionální vztah vůbec nemusí mít charakter nějakého překračování či přelézání, přešplhávání k něčemu vyššímu. A tak se otvírá otázka, zda nemáme z rámce všech intencionálií vyzvednout ty, které jsou vskutku nějak „výš“ ve smyslu pojmové nebo jiné hierarchie (uvádím pojmovou hierarchii na předním místě, protože existuje pradávná tradice vydělovat ze všech možných pojmů právě ty nejobecnější, které nelze vymezovat, pojmově upřesňovat onou nejběžnější formou definování, totiž že udáme genus proximum a potom differentiam specificam, a těmto nejvyšším říkat „kategorie“. (V tomto smyslu by bylo např. možno tzv. transcendentálie blíže vymezit jako intencionálie, příslušné ke kategoriím.)
(Písek, 090307-1.)