Tato práce se zabývá konceptem méontologie jakožto filosofické disciplíny, která překračuje a zároveň integruje tradiční aristotelskou ontologii. Hlavním cílem je ukázat, že ustavení méontologie lze vnímat jako pokus o moderní rekonstituci Aristotelovy Fyziky. Na rozdíl od statické ontologie se méontologie zaměřuje na dynamické aspekty skutečnosti, konkrétně na to, co je mnohé a co podléhá neustálé změně. Autor argumentuje, že tato perspektiva umožňuje lépe uchopit bytí v jeho procesuálnosti a mnohosti, čímž rehabilituje aristotelské chápání přírody (fysis) jako sféry pohybu a vzniku. Text zkoumá vztah mezi nejsoucím a jsoucím v kontextu ontologické diference a snaží se vymezit méontologii jako vědu o mnohosti, která doplňuje klasické metafyzické úvahy. Tato rekonstituce představuje návrat k otázkám pohybu a změny jakožto fundamentálním charakteristikám skutečnosti, které byly v pozdější metafyzické tradici často opomíjeny ve prospěch statické substance. Práce tak přispívá k diskuzi o možnostech současné ontologie a její schopnosti reflektovat dynamickou povahu světa.