Tento text se zabývá problematikou prožívání živých bytostí a možnostmi našeho porozumění jejich vnitřnímu světu. Autor argumentuje, že ačkoliv niterná povaha prožívání jiných organismů zůstává vnějšímu pozorovateli skryta, můžeme na základě jejich vnějšího chování dovozovat, k jakým aspektům okolí se vztahují. Hlavním metodologickým problémem je však naše vlastní zakotvenost v roli živých subjektů. Jsme nevyhnutelně ovlivněni vlastními kognitivními schématy a tendencí ke zpředmětňování reality, která vychází z tradic západního myšlení sahajících až k antickému Řecku. Tato tendence nás často vede k tomu, že okolí jiných, například evolučně nižších bytostí, interpretujeme prizmatem našeho vlastního objektivizovaného pojetí světa. Text tak upozorňuje na nutnost opatrnosti při studiu mimolidského prožívání, abychom se vyhnuli nepodloženým projekcím vlastních interpretačních rámců na odlišné formy života a jejich specifické vztahy k prostředí, v němž existují.
Prožívání a to, „co“ je prožíváno
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 5. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Prožívání a to, „co“ je prožíváno
Do toho, jak různé živé bytosti „prožívají“ své okolí (okolní svět), nemůže proniknout (protože to má „niternou“ povahu), ale můžeme s větším nebo menším zdarem porozumět tomu, „co“ prožívají resp. k „čemu“ se ve svém prožívání vztahují, a to podle toho, jak se navenek chovají. Pochopitelně je na místě značná opatrnost, protože musíme mít stále na paměti, že také my sami jsme „živými bytostmi“ a jsme tedy odkázáni na to, jak zase my „prožíváme“ své vlastní okolí (a v tomto případě svůj vztah, své „setkání“ s jinými živými bytostmi, tudíž také ve srovnání s námi mnohem nižšími). Konkrétně to znamená, že jsme vždycky silně ovlivněni svými způsoby „zpředmětňování“, a to natolik, že máme sklon to, „co“ jiné (např. nižší) bytosti takto svým způsobem prožívají, interpretovat podle toho, jak my – pod vlivem starých Řeků a dalšího vývoje – chápeme jako to jejich „okolí“ (které ovšem my už vidíme zpředmětněně).
(Písek, 090521-2.)