Text se zaměřuje na filosofické vymezení a přísné odlišení pojmů „skutečnost“ a „realita“. Autor vychází z teze, že skutečnost je vždy obsáhlejší a složitější než realita, neboť realita je pouhým zjednodušujícím modelem vnější, věcné stránky věcí. Skutečnost naproti tomu zahrnuje vedle této předmětné složky také stránku nepředmětnou a vnitřní. Tento rozdíl je klíčový pro pochopení takzvaných pravých jsoucen, která jsou definována jako pravé události, jež se neustále dějí. Jejich vnitřní integrita a celkovost jsou zvnějšku přímo nepřístupné a nelze je ověřit jako prostou fakticitu. K jejich adekvátnímu postižení je nutné zapojit rozumové domýšlení a vnímání v širších, nejen vnějších souvislostech. Autor zdůrazňuje, že zatímco realita se omezuje na věcnou stránku, skutečnost v sobě integruje niternost, která sjednocuje událost v jeden celek. Toto rozlišení je nezbytné pro hlubší analýzu ontologické povahy světa a vyhnutí se redukcionismu, který by svět vnímal pouze jako soubor vnějších faktů.
Skutečnost x realita
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 7. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Skutečnost x realita
Skutečnost je vždy složitější a dokonce rozsáhlejší než „realita“; proto obojí slovo (i pojem za ním) musíme přísně odlišovat. Jde o to, že věcná stránka je pouze jednou ze stránek určité (konkrétní) skutečnosti (pro nás to je spjato s tím, že každá skutečnost má vedle stránky předmětné také stránku nepředmětnou, a podle povahy situace se ona „věcná“ stránky může v nelepším případě blížit stránce „předmětné“, ale většinou ji stejně nepostihuje plně). Zcela mimořádného významu se tomuto rozpoznání dostává v případech, kdy jde o tzv. pravá jsoucna resp. pravé události, tj. jsoucna (či události, protože každé pravé jsoucno je pravou událostí, neboť se děje), jejichž integritu či celkovost nelze fenomenologicky náležitě postihnout, a to právě proto, že jde o integritu vnitřní, niternou, tedy zvnějšku přímo nepřístupnou, kterou nelze ověřovat jako fakticitu, nýbrž které je nutno se domýšlet, tj. zapojovat její pochopení do širších souvislostí (a to nejen vnějších, opět jako fakticita konstatovatelných). Abychom tedy vyjasnili a pojmově upřesnili významy obou termínů, můžeme říci, že „realita“ představuje zjednodušující model vnější (předmětné) stránky skutečnosti, která ovšem vedle této vnější stránky má také stránku vnitřní (nepředmětnou), v některých případech sjednocenou (integrovanou) do jednotlivých pravých událostí, jindy však nesjednocenou a tvořící pouhé hromady.
(Písek, 090706-1.)