Tato reflexe kritizuje otázku Lucette Valensiové ohledně stanovování srovnatelnosti dvou různých daností. Autor argumentuje, že samotný akt uvažování o dvou entitách jako o dvojici již předpokládá prvotní srovnání. Tvrdí, že srovnatelnost není třeba předem prokazovat, neboť se projevuje už v rozpoznání jejich duality. Místo hledání samotné možnosti srovnání by se badatelé měli zaměřit na určování míry podobnosti a rozdílnosti konkrétních aspektů zkoumaných subjektů. Text dále zpochybňuje název práce Dalibora Antalíka „Jak srovnávat nesrovnatelné“, který považuje za vnitřně rozporný. Pokud by věci byly skutečně nesrovnatelné, nebylo by možné je k sobě ani vztáhnout. Pojem nesrovnatelnost je tak v běžném úzu často chápán spíše jako zdánlivý či nadsazený. Práce tak přispívá k metodologické debatě o podstatě komparativního přístupu v humanitních vědách, kde je srovnávání chápáno jako základní kognitivní operace.