Text se zabývá filosofickým pojetím vzniku a původu, přičemž kritizuje běžný přístup, který se soustředí výhradně na minulost a kauzální návaznost na jednodušší formy. Autor tvrdí, že uvažování o vzniku jako o pouhém vývoji z předchozího zanedbává podstatu novosti – to, čím se složitější liší od jednoduššího. Skutečný vznik je spojen s tím, co dosud neexistovalo, tedy s „ne-jsoucím“. Toto „ještě-ne“ neodkazuje k minulosti, nýbrž k budoucnosti. Nové skutečnosti se dějí tím, že nastávají a vynořují se z budoucnosti, nikoli pouze z toho, co již bylo. Práce tak předkládá radikální redefinici procesu vznikání, kde je budoucnost chápána jako primární zdroj nového, a zdůrazňuje potřebu vnímat ontologickou diskontinuitu mezi starým a novým. Tento pohled otevírá prostor pro pochopení tvořivosti a nepředvídatelnosti v dějinách i přírodě, neboť skutečná změna vyžaduje příklon k tomu, co přichází, a nikoliv jen k tomu, co předcházelo.
Vznik (původ)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 3. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Vznik (původ)
O vzniku obvykle uvažujeme v tom smyslu, že se tážeme na minulost, tj. na to, co předcházelo: obratlovci vznikli z bezobratlých, mnohobuněčné organismy z jednobuněčných, život z neživého materiálu, atd. Zapomínáme však na to, že toto schéma předpokládá rozkládání nebo zjednodušování komplikovanějšího na jednodušší, jež však nechává stranou právě to nové, čím se ono složitější liší od jednoduššího. Uvažovat o vzniku tímto způsobem znamená soustřeďovat se na to, co tu už bylo předtím a na co bylo možno navázat. Problémem je však skutečný vznik, tj. vznik toho, co tu ještě nebylo, tj. co bylo ještě ne-jsoucí, teprve mělo přijít a nastat. Ono „ještě-ne“ poukazuje nikoli na minulost, nýbrž na budoucnost. Nové věci se dějí tak, že nastávají, a nastávají tak, že nejprve ještě nejsou a pak se „vynořují“ (enervují) – ale z budoucnosti.
(Písek, 040328-1.)