Text se zabývá filosofickým pojetím vzniku a původu, přičemž kritizuje běžný přístup, který se soustředí výhradně na minulost a kauzální návaznost na jednodušší formy. Autor tvrdí, že uvažování o vzniku jako o pouhém vývoji z předchozího zanedbává podstatu novosti – to, čím se složitější liší od jednoduššího. Skutečný vznik je spojen s tím, co dosud neexistovalo, tedy s „ne-jsoucím“. Toto „ještě-ne“ neodkazuje k minulosti, nýbrž k budoucnosti. Nové skutečnosti se dějí tím, že nastávají a vynořují se z budoucnosti, nikoli pouze z toho, co již bylo. Práce tak předkládá radikální redefinici procesu vznikání, kde je budoucnost chápána jako primární zdroj nového, a zdůrazňuje potřebu vnímat ontologickou diskontinuitu mezi starým a novým. Tento pohled otevírá prostor pro pochopení tvořivosti a nepředvídatelnosti v dějinách i přírodě, neboť skutečná změna vyžaduje příklon k tomu, co přichází, a nikoliv jen k tomu, co předcházelo.