Tato práce se zabývá interpretací dochovaného zlomku učení řeckého sofisty Alkidama z konce 5. století př. Kr., který je zachycen ve scholiích k Aristotelově Rétorice. Alkidamas v něm předkládá radikální tezi, která zásadně rozlišuje ontologický původ svobody a otroctví. Podle Alkidama je svoboda božským darem uděleným každému člověku bez rozdílu, zatímco otroctví postrádá jakýkoli přirozený základ. Tvrzením, že nikdo není otrokem od přírody, Alkidamas přímo napadá dobové sociální hierarchie. Text dále reflektuje skutečnost, že v tomto pojetí není svoboda vázána na existenci městského státu (polis) ani na politické konvence, což ostře kontrastuje s pozdějším Aristotelovým učením o člověku jako bytosti přirozeně politické. Úvaha tak ukazuje na raný pokus o založení konceptu univerzální svobody mimo sféru lidských zákonů a přírodních determinantů. Tento přístup představuje klíčový moment v dějinách politického myšlení, neboť definuje svobodu jako transcendentní kvalitu jednotlivce, která předchází jakémukoli společenskému uspořádání či politickému statusu občana.
Svoboda – původ
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 3. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Svoboda – původ
Alkidamas (konec 5. stol. př. Kr.) prý – podle scholií k Aristotelově Rétorice (I, 13) – rozlišil zásadním způsobem původ svobody a původ otroctví. V případě svobody jde o dar boha; a je to dar, který dostávají všichni, a rozumí se tedy: každý jednotlivě. V případě otroctví jde naproti tomu o přírodu či přirozenost: nikdo není od přírody otrokem (= nikdo není svou přirozeností otrokem). – Bylo by zajisté zapotřebí se na udané místo podívat blíže; kontext by tu mohl ještě leccos podtrhnout či dodat. Zdá se však, že v onom rozlišení je doklad toho, že zdrojem svobody není příroda (ani přirozenost), nýbrž „bůh“, zatímco otroctví je vynález lidský (tedy nikoli přírodní ani přirozený stav či kvalita). Svoboda, jak se zdá, nemůže být chápána jako lidský výtvor nebo vynález, což znamená, že to nemůže být interpretováno ani tak, jako by tu „svobodou“ bylo míněno něco ve vztahu k POLIS. (Naproti tomu Aristotelés má za to, že POLIS je od přírody a že také člověk je od přírody tvorem politickým, což znamená, že se jako občan už rodí).
(Písek, 040331-1.)