Text analyzuje historický a filosofický vývoj vztahu mezi pojmy osoba a věc v západní tradici. Vychází z řeckého pojetí myšlení jako procesu zpředmětňování, které ovlivnilo křesťanství i novověký racionalismus, kde Descartes definoval člověka jako myslící věc. Autor sleduje proměny pojetí subjektu přes německý idealismus až ke Kierkegaardovi, jenž zdůraznil prioritu niternosti nad vnějškovostí. Významná část je věnována vzniku personalismu a jeho představitelům, jako jsou Buber či Lévinas, a následnému obratu k antropologii v existencialismu. Kriticky se staví k odtržení subjektu od přírody a skrze dílo Teilharda de Chardina navrhuje nové chápání přirozené jednotky. Subjektivita zde není výsadou člověka, ale základní vlastností všech jsoucen od atomů po živé organismy. Subjekt není vnímán jako statická substance, nýbrž jako událostné dění v čase. Tento přístup umožňuje personalismu překonat omezení naturalismu a nabídnout hlubší pohled na ontologickou povahu světa.
Osoba × věc
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 7. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Osoba × věc
- 01 dědictví po starých řeckých myslitelích: myslit = zpředmětňovat
- 02 helenizace křesťanství: recepce onoho zpředmětňování + jisté zjemnění
- 03 vše se vyostřilo (a „ztvrdlo“) v obou hlavních liniích novověkého myšlení
- 04 jako doklad: Descartes – člověk = res cogitans (myslící věc) – nikdo se nedivil
- 05 termíny: HYPOKEIMENON – subiectum – obiectum – Gegenstand, před-mět
- 06 problémy se subjektem na Západě – jinak v Německu (i u nás)
- 07 Kant o slovu „Subjekt“: nejde o pojem, ani o řádnou, ale je konfuzní „představu“
- 08 reakce velkých německých myslitelů: začít od subjektu (Fichte – Ich, atd.)
- 09 význam Hegelova „zvnitřňování“ a „zvnějšňování“ (vylepšil Leibnize)
- 10 důležitá teze Kierkegaardova: v nitru je mnohem víc, než se může zvnějšnit
- 11 přeloženo: druhý člověk je niterně hlubší, než jak se jeví – vztah k druhému a čas
- 12 Kierk. měl obrovský vliv na konec 19. a na celé 20. století – také na Bubera
- 13 personalismus – důraz na „osobu“ („osobnost“) – asi 1. William Stern (jako téma): Person × Sache (i atomy jsou „osoby“!)
- 14 židovští autoři: Rosenzweig, Rosenstock-Huessy, Buber, Lévinas
- 15 protestanti-theologové: Karl Heim, Gogarten,
- 16 filosofové existence a existencialisté: Jaspers, Heidegger, Sartre, Camus
- 17 důraz na člověka (antropologii), ale odvrat od přírody (přírodních věd) – subjekt
- 18 odvrat od subjektu (už u Heideggera – novopohanství, ale zejm. strukturalismus)
- 19 velký návrat: Teilhard de Chardin – přírodovědec, paleoantropolog, theolog, filosof: „přirozená jednotka“ (unité naturelle) – opět: již atom, a níže!
- 20 nedostatek dosavadního personalismu: nemá, čím by čelil naturalismu
- 21 problém „nitra“ a niternosti: vnitřní neznamená subjektivní, nýbrž subjektní
- 22 subjektem není jen člověk, ale také zvíře, i rostlina, a dokonce všechny „přírodní“ celky („jednoty“), tedy i „před-živé“
- 23 subjekt není substance (to objevil už Hegel) – nesmí být „zpředmětňován“
- 24 souvislost s časem (událostné dění atd.) musím nechat stranou, ale je důležitá!
(z přípravy na přednášku v Ostrově, dne 3. 7. 2004 asi po 14.00 hod.)
(Praha, 040702-1.)