Tento text kriticky reflektuje průběh a výsledky disputace o fenoménu nepředmětnosti, která se uskutečnila v roce 2004 na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy z iniciativy docentky Lenky Karfíkové. Hlavním předmětem analýzy je metodologické i věcné selhání celé diskuse, které pramenilo především z absence základního konsenzu ohledně vymezení samotného tématu. Autor upozorňuje, že nebylo dostatečně vyjasněno, zda se debata má zaměřit na ontologický a epistemologický problém nepředmětnosti jako takový, nebo na autorův specifický způsob jeho zpracování. Tato nejednoznačnost vedla k tomu, že někteří účastníci problematiku odmítli hned v počátku bez hlubšího zkoumání, zatímco jiní se věnovali okrajovým tématům. Výsledkem byla diskuse, která často míjela vlastní jádro problému. Text tak slouží jako připomínka nezbytnosti přesné definice pojmů a cílů v odborném diskurzu, aby nedocházelo k rozmělnění filosofického bádání do marginálních úvah na úkor podstaty zkoumané věci.