Tento text analyzuje Patočkovo pojetí negativního platonismu v kontrastu k tradičnímu platonismu pozitivnímu. Hlavním bodem je proměna chápání ideje, která musí být zbavena své vazby na předmětnost a nahlížena jako ne-předmět. Autor kritizuje tendence v logických teoriích pravdy k restauraci ideové adekvace bez náležité korekce předmětnosti. Text se dále věnuje problému metafyzického dualismu dvou světů, který je s pozitivním platonismem spjat. Jako východisko autor navrhuje interpretaci nepředmětnosti jako specifického typu niternosti, jež se liší od běžné subjektivity. Tato niternost je chápána jako 'přicházející budost', tedy jako vlastní budoucnost subjektu pojímaného coby událost. Závěrem je zdůrazněna potřeba revidovat chápání subjektu jako procesuálního dění, které spočívá v dialektickém vztahu mezi zvnějšňováním vnitřního a zvnitřňováním vnějšího, čímž se otevírá prostor pro nové systematické uchopení ontologické problematiky v rámci Patočkova myšlenkového odkazu.
Platonismus negativní
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 8. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Platonismus negativní
Patočka vymezuje negativní platonismus proti pozitivnímu, tj. Platónovu ‚platonismu‘, především v tom, že idea, která byla původně chápána jako předmět (eventuelně, jak se Patočkovi nyní jeví, jako ,kvazipředmět‘ – Péče 1, 452), musí být své spojitosti s předmětností zbavena, a tedy pochopena jako ne-předmět. A tak může konstatovat, že některé logické teorie pravdy se pohybují „s větší nebo menší důsledností směrem k restauraci ideové adekvace“ (dtto, s. 453), ale bez nezbytné korektury, pokud jde právě o onu „předmětnost“. Ale pozitivní platonismus je kromě toho velmi úzce spjat s předpokládaným „dvojsvětím“, a tady Patočka zůstává dlužen podat byť jen náznak řešení. Po mém soudu má šanci na úspěch, když nepředmětnost interpretujeme jako „niternost“ a když niternost (velmi ovšem odlišnou od ,subjektivity‘) interpretujeme jako přicházející budost (tj. vlastní budoucnost subjektu jakožto události). To však zase z důvodů systematických vyžaduje revizi chápání ,subjektu‘ jako událostného dění, spočívajícího – tady si vypůjčuju hegelovské termíny – ve zvnějšňování vnitřního a také naopak ve zvnitřňování vnějšího.
(Písek, 030805–2.)