Tento text zkoumá složitý vztah mezi kauzalitou a kontingencí na názorných příkladech, jako je úraz chodce způsobený pádem cihly nebo výbuch plynu. Argumentuje tím, že zatímco jednotlivé řetězce událostí mají své konkrétní příčiny, jejich vzájemný střet v určitém čase a místě je často otázkou nahodilosti. Autor odmítá pankauzalismus jako neracionální hypotézu a zdůrazňuje, že to, co vnímáme jako jednotný následek, je ve skutečnosti výsledkem souběhu různých podmínek a nezávislých kauzálních procesů. Ústředním filosofickým problémem, kterým se dokument zabývá, je způsob, jakým lze kontingence začlenit do kauzálního nexu, pokud jsou následky tradičně chápány jako předem dané nebo obsažené ve svých příčinách. Je-li následek, například zranění či výbuch, vnímán jako vnitřně sjednocený fenomén, autor se táže, co je příčinou integrace působení několika různých příčin do tohoto jediného výsledku. Text tak vybízí k hlubšímu zkoumání mechanismu integrace kauzálních vlivů.
Kauzalita a kontingence
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 10. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Kauzalita a kontingence
Typickým příkladem kontingence je úraz nebo dokonce smrt člověka, jdoucího po ulici, na kterého spadne cihla či taška, uvolněná ze střechy. To, že ten člověk šel v uvedenou dobu tou cestou a tímto místem, mělo své důvody a také příčiny; také to, že se cihla nebo taška pozvolna uvolňovala, jak se drolila malta a jak působilo počasí atd., mělo své příčiny. Nicméně to, že došlo právě v jednom okamžiku k setkání dvou tzv. kauzálních procesů, a to právě s tímto výsledkem, lze právem považovat za nahodilé. Podobně když dojde k výbuchu v domě, kde korodované trubky plynového vedení propouštějí svítiplyn do nějaké neodvětrávané prostory, v níž se nahromadí ,třaskavá‘ směs, jde při nějakém zajiskření o nahodilou sestavu okolností (tj. kde všechny „příčiny“ jsou ve skutečnosti pouze podmínkami). Jakoby „sjednocený“ fenomén výbuchu však nelze považovat za následek jediné příčiny (totiž oné jiskry, která se ,vyskytla‘ jako poslední a zdá se být onou příčinou). Pokud odmítneme pankauzalismus jako neracionální hypotézu, musíme zkrátka s nahodilostmi resp. kontingencemi počítat. Otázka pak zní, jak mohou kontingence být zapojeny do kauzálního nexu, když následky chápeme jako „dané“, „rozhodnuté“, ba obsažené již v příčinách. Jsme-li nakloněni následek (zranění či smrt nebo výbuch) považovat za fenomén ,vnitřně‘ sjednocený a klást tak důraz na jeho fenomenální stránku, musíme také jeho jednotu považovat za nepochybný fenomén a následek nějaké příčiny. A musíme se tedy tázat, co je příčinou toho, že působení několika různých příčin může být sjednoceno v jediný následek – čili co je příčinou procesu integrace působení několika příčin do jediného následku.
(Písek, 031015–1.)