Tento text se zabývá ontologickou otázkou povahy celku a jeho vztahu k jednotlivým částem. Autor vychází z příkladu trojice jsoucen a táže se, zda takové seskupení představuje nové, samostatné jsoucno, nebo zda jde o pouhý myšlenkový konstrukt pozorovatele. Klíčovým problémem je rozlišení mezi pouhou „hromadou“, která postrádá vnitřní soudržnost, a skutečnou „jednotou“, která je integrovaná v jeden celek na základě vnitřních principů, nikoliv vnějšího přičinění. Text naznačuje, že zatímco množiny či hromady jsou často ustanovovány zvnějšku, pravé jsoucno vyžaduje vnitřní integritu. Vedle této ontologické úvahy se autor krátce dotýká fenoménu zpřítomňování, přičemž porovnává magický účinek slova u lidí se způsobem, jakým pach přivolává skutečnost do přítomnosti u zvířat. Úvaha směřuje k hlubšímu pochopení toho, co činí jsoucno skutečným celkem a jakým způsobem se k takovým celkům vztahujeme skrze jazyk a vnímání.
[Trojice jsoucen jako jsoucno?]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 1. 1994
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1994
[Trojice jsoucen jako jsoucno?]
01.1 slovo přivolává do přítomnosti (magický účin); pro zvíře přivolává do přítomnosti např. pach; jaký tu je rozdíl? 25. 1. 1994
16.1 Předpokládejme, že máme nějaká pravá jsoucna (resp. jejichž pravou jsoucnost nebudeme přezkoumávat), tj. že jich máme několik, např. tři. Vzniká otázka, zda tato trojice jsoucen je také jsoucno, anebo zda trojice znamená jen to, že tři různá jsoucna byla z naší strany pojata jako „jedna“ trojice. Jde o to, že množinu ustanovujeme my, ale nejenom o to. Hromada může vzniknout i bez našeho přičinění, a přesto jde o pouhou hromadu, kterou musíme odlišit od jsoucen, která jsou skutečně „jedním“, tedy jednotou, která je integrována v jeden celek, tj. integrována nikoliv zvenčí, nýbrž vnitřně.
(940125-1)