Text podrobuje kritice empirismus za jeho pojetí počitku coby základního východiska lidského poznání. Autor dokládá, že počitek představuje dvojí abstrakci: jednak jde o hypotetickou konstrukci rozumu, ale především o vytržení konkrétních vlastností, jako je barva či chuť, z celku jsoucna, neboť v realitě se vždy setkáváme s konkrétním barevným či sladkým předmětem. Tato primordiální abstrakce je vlastní veškeré biologické reaktibilitě, která disponuje vlastními prahy a interpretačními rastry. Integrace informací přitom nezačíná až v oblasti vědomí či rozumu, nýbrž probíhá již na fyziologické úrovni nejjednodušších receptorů. Lidský rozum se z této integrační schopnosti pouze postupně emancipuje, avšak zůstává na ni trvale vázán. Klíčovým argumentem je, že i nejprostší percepce je aktem interpretace a dešifrování. Percepce a reakce nejsou jen pasivními následky vnějších podnětů, nýbrž se aktivně podílejí na jejich konstituování. Bez reakce subjektu podnět fakticky neexistuje, což podtrhuje spolutvůrčí roli vnímání v procesu poznání světa.
Počitek
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 4. 1994
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1994
Počitek
Empirismus se dopouští základního omylu už svým východiskem: tzv. počitek (imprese, senzace atd.) není abstrakcí jen ve smyslu pouhé (nedoložené) hypotézy, tj. nejde jen o to, že sám „počitek“ je konstrukcí rozumu, nýbrž je abstrakcí ještě v druhém, odlišném smyslu: jde-li o počitek barvy, na rozdíl od počitku tvaru, nebo jde-li o počitek sladkosti, na rozdíl od hořkosti, jde o obstrakci už na samém počátku, protože žádná sladkost ani hořkost sama o sobě není skutečná, nýbrž je to vždycky něco sladkého nebo hořkého, podobně jako je to vždycky něco barevného nebo vytvarovaného. To je dokladem toho, že základní, „primordiální“ forma „abstrakce“ je vlastní veškeré reaktibilitě, která má vždy určitý „práh“ a také určitý „rastr“. Integrace jednotlivých informací, zprostředkovaných receptory už těch nejnižších úrovní, je původně založena na témž fyziologickém základě a principu jako sama reaktibilita a není od ní oddělitelná; nejde ještě o intervenci vědomí resp. rozumu, nýbrž o integrační schopnost nižší úrovně, z níž se „rozum“ teprve emancipuje a na kterou nadále nutně navazuje. A kromě toho nejde jen o integraci a uspořádání nějakých „základních“ (jednotlivých) informací, nýbrž o jejich dešifrování a interpretaci. Už nejjednodušší reakce, nejjednodušší percepce je interpretací toho, nač je reakcí a čeho je percepcí. Ani percepce, ani reakce není pouhým následkem podnětu, nýbrž vždycky také jeho spolutvůrcem: podnět, který nic nepodnítil, není podnětem, stejně tak jako „příčina“, na kterou nic nezareagovalo, není příčinou.
(Písek, 940402-1.)