Tato úvaha se zabývá problematikou vymezení pojmu filosofie a obtížemi, které doprovázejí snahu o její přesnou definici. Autor argumentuje, že filosofii nelze vymezit jako uzavřenou skutečnost, pokud má zůstat živou disciplínou. Podobně jako v biologii, kde je klasifikace organismů často nejednoznačná, je i určování hranic filosofie komplikováno vztahem mezi myšleným a skutečným. Text navrhuje kombinovat dvě metody: široké vymezení s následným vylučováním prvků a úzké vymezení založené na historickém sebepojetí, které se postupně rozšiřuje. Filosofie je zde zkoumána jako specifický proces myšlení, přičemž jsou hledány nezbytné náležitosti, jež myšlení činí filosofickým. Autor uzavírá, že jakákoli pojmová definice je pouze přibližným a pomocným nástrojem pro uchopení dynamické povahy filosofování, které nelze zredukovat na statické kategorie.
Pojmovost a filosofie / Reflexe a filosofie
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 7. 1994
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1994
Pojmovost a filosofie / Reflexe a filosofie
Nelze s pojmovou přesností vymezit, „co“ to je filosofie, pokud nechceme filosofii definitivně odsunout do minulosti mezi „hotové“, již ukončené „skutečnosti“ (jevy, útvary, události). Důvody nejsou v nápadné rozmanitosti způsobů a cest filosofického myšlení (živé organismy jsou nesrovnatelně diferencovanější), nýbrž v tom, že filosofie a filosofování není jen záležitostí našich představ a libovolných nápadů, ale něčím „skutečným“ a tak říkajíc „živým“. A to, co je skutečné (a ne pouze myšlené), nelze pojmově vymezovat jinak než jenom pomocně a přibližně. (Víme, jaké problémy jsou spojeny s tříděním organismů na pouhé variety, skutečné druhy, rody atd.) Přesto vcelku s jistotou dovedeme rozhodnout, jde-li o živou bytost nebo neživý předmět; problémy mohou ovšem nastat někde v hraničních oblastech. Chceme-li rozhodnout, jsou-li viry živými bytostmi nebo pouhými produkty živých bytostí, musíme se rozhodnout, na jakých znacích chceme trvat („přirozené“ hranice málokde najdeme, jak na to ostatně upozorňoval už Anaxagoras). Podobně tomu je s filosofií. Pro jaké znaky se tedy máme rozhodnout? Naskýtají se nám obecně dvě základní možnosti: buď se pokusíme vymezit filosofii spíše široce a pak budeme některé fenomény z tohoto rámce postupně vylučovat, anebo naopak vyjdeme z vymezení užšího a teprve později je budeme obohacovat a rozšiřovat o některé fenomény, které se nám do původního vymezení nepodařilo zahrnout. Protože obě metody v sobě něco mají, bude nejlépe vydat se oběma cestami. Provedeme to tak, že z jedné strany vymezíme filosofii jako záležitost myšlení a budeme zkoumat náležitosti, bez nichž myšlení nemůžeme uznat za filosofické, z druhé strany pak vyjdeme z určitého velmi starého sebepojetí filosofie a budeme naopak zkoumat, co mu chybí a v čem je snad příliš úzké.
(Písek, 940705-1.)