Tento text se podrobně zabývá otázkou historického a filosofického přechodu od polyteismu k monoteismu, přičemž autor konstatuje, že toto téma nebylo v odborné literatuře dosud dostatečně analyzováno ani uspokojivě vysvětleno. Hlavní tezí příspěvku je tvrzení, že pro tento zásadní duchovní obrat ve skutečnosti neexistují ryze náboženské motivy; autor se naopak domnívá, že vnitřní náboženské důvody hovoří spíše proti takové změně. Za rozhodující faktor považuje ztotožnění božství s pojmem Pravdy. Z tohoto ztotožnění vyplývá dvojí nahlédnutí: jednak že pravda může být z logické podstaty pouze jedna, a jednak že Pravda představuje nejmocnější a nejsvrchovanější skutečnost v celém světě, což autor dokládá odkazem na biblickou knihu 3. Ezdráš. Celý proces přechodu je tak vnímán jako výsledek nenáboženských a mimonáboženských myšlenkových operací, které skrze filosofické uchopení jednoty pravdy vedly k ustavení monoteistického konceptu boha.