This text examines the relationship between poetry and philosophy through a reflection on Martin Heidegger’s encounter with the poet René Char. Char's observation regarding Heraclitus's "fullness of meaning" serves as a starting point for exploring the nature of Greek thought and language. The author analyzes Heidegger's interpretation of the Greek term kosmos, which encompasses diverse meanings such as order, radiance, and ornament. The core of the text focuses on the distinction between conceptual and poetic thinking. While conceptual thinking intentionally reduces the polysemy of words to focus on a specific intentional object, poetic thinking is essentially non-conceptual, preserving and utilizing a multiplicity of meanings. The analysis suggests that for a philosophy aware of the limits of object-oriented thinking, poetry provides a unique opportunity to study non-conceptual forms of thought. This is particularly significant as mythical thinking has become too distant from contemporary experience, leaving poetic expression as the primary site for such philosophical inquiry.
1) Básnictví, „plnost významů“, filosofie, koncentrace pomocí pojmů
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 9. 1982
- This is a part of the original document:
- 1982 (rukopis)
1) Básnictví, „plnost významů“, filosofie, koncentrace pomocí pojmů
Velichovky, 11. 9. 82.
René Char má za to, že Hérakleitos má blízko k básníkům, protože mluví „s takovou plností významů“ (da er „mit einer solchen Bedeutungsfülle spricht“ – Vier Seminare, Frankfurt a. M. 1977, S. 20).1 V dané souvislosti to je třeba chápat tak, že jde o „plnost“ významů, které míří nikoliv týmž směrem, nýbrž různými směry (jde o klasifikaci významů řeckého slova κόσμος, jak ji provádí Heidegger: ne „svět“, ale 1) řád [pořádek], 2) lesk, svítivost, zářivost, 3) ozdoba, šperk).2 V poznámce básníka Chara lze vycítit mj. i jakýsi podiv, že filosof Hérakleitos by nepracoval s přesněji vymezenými významy. A právě na tento moment Heidegger jaksi „neslyší“ a převádí řeč na řecký vztah jazyka k přírodě. Možná, že to je pouze zdvořilé usměrnění rozhovoru. Bez ohledu na tehdejší kontext (Le Thor 1966) můžeme vykročit – povzbuzeni básníkem – směrem odlišným: pojmové myšlení pracuje s významy slova tak, že soustředí (koncentruje) ty z nich, které si zvolí, k jednomu „intencionálnímu předmětu“, zatímco ty druhé odsune stranou, do pozadí a potlačí je. Myšlení básníka je tedy ve svém jádru, ve své bytostné povaze ne‑pojmové, a pronikne-li do něho pojmovost, je to buď nevolky a eventuelně rušivě, anebo záměrně v tom smyslu, že si z útržků pojmovosti dělá zvláštní básnický prostředek. Byl by to další argument svědčící pro smysluplnost filosofovy pozornosti vůči umělecké tvorbě, zejména tvorbě slovesné, básnické. Filosofie, která rozpoznává meze tzv. předmětného a vůbec pojmového myšlení, nemá po ruce lepší příležitost, jak si zblízka prohlédnout myšlení ne-předmětné, resp. ne-pojmové, neboť myšlení mytické je <jí>3 v plnější, nereliktové podobě už příliš vzdálené.
### 820911
1 M. Heidegger, Seminar in Le Thor 1966, in: týž, Vier Seminare. Le Thor 1966, 1968, 1969. Zähringen 1973, z franc. přel. C. Ochwadt, Frankfurt am Main 1977, str. 9–23, zde str. 20; srv. také pozdější vydání: Vier Seminare. Le Thor 1966, 1968, 1969, Zähringen 1973, in: týž, Seminare (Gesamtausgabe, sv. 15), vyd. C. Ochwadt, Frankfurt am Main 1986, str. 267–421, zde str. 282. – Pozn. red.
2 Tamt., str. 19–20; srv. také pozdější vydání, str. 281–282. – Pozn. red.
3 V rukopise: „mu“. – Pozn. red.