Tento text kriticky zkoumá pojetí etiky a morálního jazyka u Annemarie Pieperové. Autorka se zpočátku přiklání k tradičnímu chápání etiky jako filosofické disciplíny zabývající se mravním jednáním, přičemž se opírá o myšlenky Günthera Patziga a Norberta Hoerstera. Hlavní bod kritiky se však zaměřuje na Pieperové rozlišení mezi jazykem morálky a jazykem etiky. Pieperová definuje jazyk morálky jako běžné mluvení o činech podrobených kritice, zatímco jazyk etiky vnímá jako reflektující mluvení o tomto morálním jazyce. Kritická analýza v textu odhaluje několik zásadních nedostatků v tomto přístupu. Především zpochybňuje nejasný pojem „reflektujícího mluvení“, neboť reflexe je sice v jazyce artikulována, ale není jím samotným prováděna. Za nejzávažnější chybu autor považuje redukci jazyka etiky na pouhé zkoumání morálního jazyka, čímž dochází k opomenutí přímého vztahu etiky k samotné morálce a mravnosti. Text tak poukazuje na nebezpečí metodologického zúžení etiky na lingvistickou reflexi.
[Kritika pojetí etiky a morálního jazyka u Annemarie Pieperové]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 2. 1988
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1988.2 (strojopis)
[Kritika pojetí etiky a morálního jazyka u Annemarie Pieperové]
88-256
Annemarie Pieperová (5959) vcelku akceptovatelně přechází na ten význam názvů „etika“ a „etický“, který je vyhrazen pro filosofii (filosofickou vědu, jak říká, tj. filosofickou disciplínu) o morálním/mravním jednání lidí (s. 20). Cituje pak Günthera Patziga (Ethik ohne Metaphysik), který rezervuje výraz „etika“ pro filosofické zkoumání problémového okruhu „morálky“ (přičemž Patzig považuje termín morálka za významově ekvivalentní termínu etika, což jen ještě víc problematizuje jeho shora uvedený výměr). V dalším je citován Norbert Hoerster, Texte zur Ethik, kde výraz etika je považován za významově shodný s výrazem „morální filosofie“. A pak přechází Pieperová k jinému tématu, totiž k jazyku morálky resp. k morálnímu jazyku (Sprache), a dopouští se následujícího poklesku: Jazyk morálky zahrnuje běžné mluvení (das umgangssprachliche Reden) o jednání (činech), pokud jsou podrobovány kritickému posuzování. Naproti tomu jazyk etiky nebo morální filosofie je reflektující povídání (Sprechen) o morálním jazyce. – Chyb je tu hned víc. Především zůstává nejasné, co máme rozumět pod reflektujícím povídáním (reflektierendes Sprechen): když jazyk mluví (a můžeme vůbec říci, že jazyk mluví?) o jazyku, je to dokladem provedené reflexe, ale příslušná reflexe není prováděna samotným jazykem, nýbrž v jazyce nachází pouze své vyslovení, vyjádření. Proto samo povídání (Reden) je zase jen slovním vyjádřením reflexe, nikoliv reflexí prováděnou samotným povídáním. Reflexe je zajisté artikulována v jazyce a pomocí jazyka, ale daleko víc je závislá na řeči (jako elementu, logu). Nejhrubější chybou je ovšem redukce resp. misinterpretace jazyka etiky, jako by se legitimně mohl vztahovat pouze k morálnímu jazyku, a tedy nikoliv k morálce, k mravnosti samé.
20. II. 88
### 880220