Tento text kriticky zkoumá pojetí etiky a morálního jazyka u Annemarie Pieperové. Autorka se zpočátku přiklání k tradičnímu chápání etiky jako filosofické disciplíny zabývající se mravním jednáním, přičemž se opírá o myšlenky Günthera Patziga a Norberta Hoerstera. Hlavní bod kritiky se však zaměřuje na Pieperové rozlišení mezi jazykem morálky a jazykem etiky. Pieperová definuje jazyk morálky jako běžné mluvení o činech podrobených kritice, zatímco jazyk etiky vnímá jako reflektující mluvení o tomto morálním jazyce. Kritická analýza v textu odhaluje několik zásadních nedostatků v tomto přístupu. Především zpochybňuje nejasný pojem „reflektujícího mluvení“, neboť reflexe je sice v jazyce artikulována, ale není jím samotným prováděna. Za nejzávažnější chybu autor považuje redukci jazyka etiky na pouhé zkoumání morálního jazyka, čímž dochází k opomenutí přímého vztahu etiky k samotné morálce a mravnosti. Text tak poukazuje na nebezpečí metodologického zúžení etiky na lingvistickou reflexi.