This text critically examines the concept of FYSIS in the work of Zdeněk Kratochvíl, focusing on the conceptual ambiguity regarding the relationship between universal nature and individual natures. The author questions what guarantees the independence of distinct FYSIS and explores the connection between the totality of the universe and its constituent parts. It is argued that a universal FYSIS can only be postulated if the universe is understood as an internally integrated whole, a "true being." However, the author notes that different levels of wholeness imply that high-level beings cannot be grounded solely within the FYSIS of the universe; instead, they must be anchored outside this framework. The universe is thus viewed as a concrete unity, yet not an all-encompassing whole, but rather a foundation for deeper and higher entities that transcend the original plane of the universe. The text highlights a hierarchical reality where individual essences step beyond the limits of the mere cosmic whole and find their own internal grounding.
[Kratochvílovo pojetí FYSIS]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 10. 5. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
[Kratochvílovo pojetí FYSIS]
V Kratochvílově pojetí FYSIS je řada okolností pojmově nevyjasněna. Především zůstává neupřesněn vztah mezi „přirozeností“ a „přirozenostmi“: jaký je vztah mezi jednou celkovou FYSIS a mezi jednotlivými FYSIS? Co vůbec garantuje samostatnost každé FYSIS oproti každé jiné FYSIS? – Po mém soudu lze oprávněně mluvit o nějaké celkové FYSIS jen za několika předpokladů: na prvním místě tu je předpoklad, že veškerenstvo je celkem, tj. že je vnitřně (niterně) integrováno, že je „pravým jsoucnem“. To ještě nemusí znamenat, že všechna vnitrosvětná pravá jsoucna musí být součástí či složkou onoho celkového jsoucna (= veškerenstva). Zde mohou přijít ke slovu různé úrovně celkovosti: veškerenstvo může představovat celek na nepoměrně nižší úrovni, než jaká charakterizuje celkovost některých pravých jsoucen vysoké úrovně. To však zároveň znamená, že určitá FYSIS vysoké úrovně nemůže být založena onou FYSIS, jež je vlastní veškerenstvu, nýbrž musí mít svůj základ, resp. své zakotvení mimo rámec veškerenstva (právě tak jako své zakotvení mimo rámec veškerenstva musí mít sama FYSIS tohoto veškerenstva). Je-li veškerenstvo celkem, tj. niterně založenou jednotou, pak je konkrétem stejně tak, jako jím je každý vnitrosvětný celek, rovněž niterně sjednocený. Pak ovšem veškerenstvo není žádným všeobsáhlým, vše do sebe zahrnujícím celkem, nýbrž představuje nanejvýš jakousi základnu pro vyšší (svou niterností však i hlubší), byť časovým i prostorovým rozsahem omezenější celky, které však původní rovinu veškerenstva jako celku přesahují (a tak z ní vybočují, vykračují).
(Písek, 950510-1.)