Tento text kriticky zkoumá pojetí FYSIS u Zdeňka Kratochvíla, přičemž se zaměřuje na neujasněný vztah mezi celkovou přirozeností a jednotlivými přirozenostmi. Autor vznáší otázku, co zaručuje samostatnost jednotlivých FYSIS a jaký je vztah mezi celkem veškerenstva a jeho složkami. Argumentuje, že mluvit o celkové FYSIS lze pouze za předpokladu, že je veškerenstvo vnitřně integrovaným celkem neboli „pravým jsoucnem“. Současně však upozorňuje, že různé úrovně celkovosti znamenají, že jsoucna vyšší úrovně nemohou být plně založena v FYSIS veškerenstva, ale musí mít své zakotvení vně tohoto rámce. Veškerenstvo je nahlíženo jako konkrétní jednota, nikoli však jako všeobjímající celek, nýbrž jako základna pro hlubší a vyšší celky, které původní rovinu veškerenstva přesahují. Text tak poukazuje na hierarchickou povahu skutečnosti, v níž individuální podstaty vybočují z rámce pouhého celku světa a hledají své vlastní niterné zakotvení.
[Kratochvílovo pojetí FYSIS]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 5. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
[Kratochvílovo pojetí FYSIS]
V Kratochvílově pojetí FYSIS je řada okolností pojmově nevyjasněna. Především zůstává neupřesněn vztah mezi „přirozeností“ a „přirozenostmi“: jaký je vztah mezi jednou celkovou FYSIS a mezi jednotlivými FYSIS? Co vůbec garantuje samostatnost každé FYSIS oproti každé jiné FYSIS? – Po mém soudu lze oprávněně mluvit o nějaké celkové FYSIS jen za několika předpokladů: na prvním místě tu je předpoklad, že veškerenstvo je celkem, tj. že je vnitřně (niterně) integrováno, že je „pravým jsoucnem“. To ještě nemusí znamenat, že všechna vnitrosvětná pravá jsoucna musí být součástí či složkou onoho celkového jsoucna (= veškerenstva). Zde mohou přijít ke slovu různé úrovně celkovosti: veškerenstvo může představovat celek na nepoměrně nižší úrovni, než jaká charakterizuje celkovost některých pravých jsoucen vysoké úrovně. To však zároveň znamená, že určitá FYSIS vysoké úrovně nemůže být založena onou FYSIS, jež je vlastní veškerenstvu, nýbrž musí mít svůj základ, resp. své zakotvení mimo rámec veškerenstva (právě tak jako své zakotvení mimo rámec veškerenstva musí mít sama FYSIS tohoto veškerenstva). Je-li veškerenstvo celkem, tj. niterně založenou jednotou, pak je konkrétem stejně tak, jako jím je každý vnitrosvětný celek, rovněž niterně sjednocený. Pak ovšem veškerenstvo není žádným všeobsáhlým, vše do sebe zahrnujícím celkem, nýbrž představuje nanejvýš jakousi základnu pro vyšší (svou niterností však i hlubší), byť časovým i prostorovým rozsahem omezenější celky, které však původní rovinu veškerenstva jako celku přesahují (a tak z ní vybočují, vykračují).
(Písek, 950510-1.)