K letní konferenci AY – vysokoškolské

Pojetí dějin se dnes stává svrchovaně důležitou otázkou filosofickou i theologickou. Sit venia periodisationi: dnes se ocitáme upro­střed třetího období v dějinách lidské emancipace od chudoby. Nejprve to byl nesmírně dlouhý zápas s pověrami a mýtem, jakož i dodnes neukončený boj s náladami; proti všem těmto mlhám byla položena jasnost a střízlivost ducha. Stalo se tak dvojím (hlavně) způsobem: jednak v Řecku, jednak v Izraeli. Celé další období (opět neukončené) bylo charakterizováno bojem střízlivosti a realismu praktického životního úsilí proti geometrickému myšlení antického ide­alismu. Pyrrhovým vítězstvím praxe bylo dosaženo gigantických institu­cí struktury tak geometrické, že skutečný lidský tvor je jimi ustavič­ně požírán jako obrovským molochem někdy v starém Orientě. Lidstvo vešlo do nového období, totiž období boje proti lidskému zotročení nelidskými absolutistickými institucemi civilizačními, uprostřed něhož nyní v polovině XX. století jsme.

Smyslem konference by se mělo stát, ukázat smysl křesťanské zvěsti právě na tomto pozadí, ukázat, že Ježíš Kristus přišel, aby ponížené povýšil, aby pokorným přinesl milost, aby chudé uvedl do království nebeského, aby sloužil nejubožejším, aby přišel k nemocným a uzdra­voval je atd. atd., summou, že přišel především k chudým (nejen majetkově, ale také majetkově), a že nepřišel ke „zdravým“.

Smyslem konference by dále mělo být, ukázat zbloudilost církví, kte­ré se soustředily jakoby na duchovní základy a bohatost či chudobu nebraly dost vážné, zavádějíce falešné „bratrství“ mezi lidi pouhým bratříčkováním, pouhým oslovováním a titulováním „bratře“, „sestro“. Je třeba znovu vyzdvihnout smysl základního rozdílu mezi „stejně“ hříšnými lidmi, rozdílu, který je ostrou linií tažen po ce­lém Starém zákoně a který je legitimován samotným Pánem církve v evan­geliích, základního rozdílu, který je po prvé zastírán pokusem o „zduchovění“ v počátcích u apoštola Pavla (člověka zdaleka ne chudého) a potom napořád v církevní praxi. Bude třeba také ukázat, že my, věřící inteligence, byť věřící, nejsme těmi chudými, pro než především při­šel Ježíš Kristus; opakovat znovu a znovu, že království nebeské není naše, nýbrž chudých, že my nejsme ti nejnižší a poslední, kteří mají být povýšeni a postaveni na první místa, že my budeme leda posledními v království Božím (tak jako i Jan Křtitel), dostane-li se nám vůbec tak obrovské milosti, a že naším úkolem (povinností) je sloužit těm, kterým je skutečné přichystán příbytek na nebesích, v domě Otcově. A nejenom to: my musíme dobře vědět a stále znovu slyšet, že nám právě platí ono běda, určené farizeům a zákoníkům, a že na nás míří ona slo­va Křtitelova: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu? Protož čiňte ovoce hodné pokání! Neuznáme-li, že my jsme ti farizeové (a nikoli chudí), jsme nenávratné pokrytci .

A tu se ovšem naskýtá otázka: co my máme tedy dělat, jak máme sloužit oněm miláčkům Páně, chudým? A odpovéď zní: dávat jim (jim, o ně jde!) svobodu každého sedmého a především a hlavně každého padesátého léta. (Přečtete si dobře na př. 25. kapitolu z III. knihy Mojžíšovy.) Ježíš Kristus přišel vyhlásit léto milostivé (Luk. 4,16-21). A my musíme být hlasateli svobody pro chudé a utištěné; ji­nak jsme sůl zmařená. A jak už řečeno, chudé je třeba vysvobodit a) od pověry, b) od geometrického racionalismu, který vyústil v moderní ducha svírající védu, c) od institucí, které jsou jejími výtvory a které učinily z dnešní civilizace systém lidského zotročení.

Proto navrhuji jako témata konference tyto přednášky:

I. Evangelium a chudí

II. Poddanství pověrám

III. Poddanství vědě a technice

IV. Poddanství civilizaci a institucím

V. Kde je naše místo a kde je místo církví

Bližší a přesnější bude v návrhu, který vyjde jako 3. číslo Mlatu.