Státní pedagogické nakladatelství vydalo koncem minulého roku sbírku tří pozdních pedagogických spisků J. A. Komenského v původním latinském textu a v pěkném překladu dra Jana Patočky, který knížku doprovodil závěrečnou studií a řadou poznámek. (Scholarum reformator pansophicus Pansofický vychovatel, Praha 1956, 94 strany, cena váz. výtisku Kčs 18,40.) Je to nejen výborný dokument, nýbrž knížka i pro dnešního učitele plná pozoruhodných myšlenek a připomínek.
Se zvláštním porozuměním čteme, jak naléhavě Komenský doporučuje praktické vědění, tj. vědění nejen vedoucí k praktickému užitku, nýbrž praxí přímo kontrolované. „K nazírání a řeči vždy nutno připojiti praktické zacházení s věcmi;“; „vědění, které umí toliko nazírat a jmenovat věci, je bez užitku“; „tolik víme, kolik uděláme“ (str. 80). Nejvýš důležité však je vyučovati mládež především pochopení. Často se spokojujeme, když nám žáci správně zopakují, co se naučili z učebnice nebo z našeho výkladu; Komenský k tomu poznamená: „Mluviti o věcech bez pochopení znamená počínati si jako papoušek a ne jako člověk.“ V dnešní době, kdy mocný rozvoj pracovních metod a technik v nejrůznějších oborech má zpravidla značný předstih před naším chápáním, před porozuměním podstatě věci, neumíme často leč naučit mládež (zvláště v odborných a technických školách, avšak i jinde) praktickému zacházení s věcmi, aniž bychom vysvětlili dostatečně samo jádro. Tím mocněji nám zazní Komenského připomínka, že „vyučovati … aby někdo činil něco dříve, než chápe, co činí, znamená dělat jej ne člověkem, nýbrž zvířetem“; „vědění tedy nezbytně předchází, tj. napřed má býti osvícena mysl, než se od ní budou vyžadovat řeči nebo činy“ (str. 49). Neboť – a to zdůrazňuje Komenský ustavičně – úkolem školy je zdokonalit lidskou přirozenost. Rozumějme tomu tak, že metoda vyučování nesmí být primárně určována věcnými hledisky, nýbrž tím jedním cílem, který už není a nesmí být dalším prostředkem, který je naopak sám sobě účelem, totiž člověkem. Na prvním místě má být zdokonalován člověk, věci pak až na druhém a jen proto, aby pomohly k uskutečňování hlavního cíle. Ve vztahu k věcem si ovšem nesmí člověk počínat libovolně; přirozenost lidská, která má být vždy zdokonalována, není věcem cizí, nýbrž odpovídá jim. Není s nimi však na stejné úrovni, protože člověk je pánem věcí. Methoda výuky má proto učinit člověka schopným, aby věci ovládal a tak uskutečnil své panování nad nimi. Od této základní perspektivy nesmí vyučování nikdy odvrátit svou pozornost; to je cíl, „který je třeba ustavičně míti v ruce a nikdy z ní nepouštěti, ať se naše zaměstnání obrátí kamkoli“.
I dnes je užitečné si přečíst tyto Komenského myšlenky a rozumět jim aktuálně, moderně.