Logika XXVIII [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 2. 12. 1988
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Logika XXVIII
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
303 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 5.12.88 Struktura dějinných událostí a otázka dějinného subjektu /ev.děj.subjektů/ 01 Ukázali jsme si nezbytnost některých zásadních korektur přístupu ke skutečnosti již na úrovni přírodní, zvl. k tzv "pravým" jsouonům /či událostem/. Na úrovni dějin se tato nezbytnost ukazuje jake ještě mnohem naléhavější, ale její respektování je také mnohem komplikovanější. 02 Protože se filosofie, jak stále opakujeme, nikdy nesmí vzdát svého vztahu k celku a k celkům, nesmí si nikdy nechat příliš imponovat ve vědách obvyklým rozdělováním skutečnosti na sekce /výseky/, roviny či aspekty, zkrátka "re gióny". To, co se nám ukáže nebo vyjeví v dějinách /na dějinách, ve věci dějin/, to musíme znovu vztáhnout k celku světa a provést nezbytné další korektury. 03 Tato zásada platí také všude tam, kde se významnou měrou. projevuje /lidské/ vědomí a myšlení. To je příznačné právě pro dějiny: dějiny nejsou možné, nemohou být založeny tam, kde se ještě s dostatečnou pevností neustavilo vědomí a myšlení, dokonce jen docela určitý způsob myšlení. Myšlením jsou tedy dějiny, tj. dějinné události, vždycky spelukens ti tuovány, nikdy však nesmíme podlehnout iluzi, že dějiny jsou výtvorem mysli /myšlení/ - ani vcelku, ani ve svých částech či aspektech. 04 Budeme-li tedy držet své dřívější rozlišení mezi tím, co se ukazuje, a tím, ce se jeví, vyjevuje, pak musíme zdůraz nit, že dějiny se nikdy neukazují jako dějiny. Proto regis trování, shromažčování a zpracovávání tzv. "faktů" může si ce posloužit jako jeden z dílčích přístupů k dějinám, ale nemůže být ani pro historiografii, natož pro filosofii dějin žádnou nosnou základnou. Ale to platile již ● FYSIS; zde jde nemožnost ještě hlubší, radikálnější. 05 v dějinách /resp. z dějin/ se "ukazují" jednak akce, činy lidí, jednak příhody /včetně náhod/, jednak prosté setrvač nosti/a jejich entropická tendence/. Žádný z těchto tří "prvků" není s to se svou vnější podobou /jako "úkaz"/ kva lifikovat jako dějinný, ale stává se součástí dějin teprve prostřednictvím reakcí dějinně orientovaných lidí. Díky re agování dějinně orientovaného člověka se může nějaký přírední děj /výbuch sopky, záplavy potopa, požár lesa apod nebo početní rozmnožení nebo vyhubení, nemoci atd./ stát něčím, co má dějinný význam, který však není "vidět" /Re88-1026 XII. 88
303 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 5.12.88 Struktura dějinných událostí a otázka dějinného subjektu /ev.děj.subjektů/ 01 Ukázali jsme si nezbytnost některých zásadních korektur přístupu ke skutečnosti již na úrovni přírodní, zvl. k tzv "pravým" jsouonům /či událostem/. Na úrovni dějin se tato nezbytnost ukazuje jake ještě mnohem naléhavější, ale její respektování je také mnohem komplikovanější. 02 Protože se filosofie, jak stále opakujeme, nikdy nesmí vzdát svého vztahu k celku a k celkům, nesmí si nikdy nechat příliš imponovat ve vědách obvyklým rozdělováním skutečnosti na sekce /výseky/, roviny či aspekty, zkrátka "re gióny". To, co se nám ukáže nebo vyjeví v dějinách /na dějinách, ve věci dějin/, to musíme znovu vztáhnout k celku světa a provést nezbytné další korektury. 03 Tato zásada platí také všude tam, kde se významnou měrou. projevuje /lidské/ vědomí a myšlení. To je příznačné právě pro dějiny: dějiny nejsou možné, nemohou být založeny tam, kde se ještě s dostatečnou pevností neustavilo vědomí a myšlení, dokonce jen docela určitý způsob myšlení. Myšlením jsou tedy dějiny, tj. dějinné události, vždycky spelukens ti tuovány, nikdy však nesmíme podlehnout iluzi, že dějiny jsou výtvorem mysli /myšlení/ - ani vcelku, ani ve svých částech či aspektech. 04 Budeme-li tedy držet své dřívější rozlišení mezi tím, co se ukazuje, a tím, ce se jeví, vyjevuje, pak musíme zdůraz nit, že dějiny se nikdy neukazují jako dějiny. Proto regis trování, shromažčování a zpracovávání tzv. "faktů" může si ce posloužit jako jeden z dílčích přístupů k dějinám, ale nemůže být ani pro historiografii, natož pro filosofii dějin žádnou nosnou základnou. Ale to platile již ● FYSIS; zde jde nemožnost ještě hlubší, radikálnější. 05 v dějinách /resp. z dějin/ se "ukazují" jednak akce, činy lidí, jednak příhody /včetně náhod/, jednak prosté setrvač nosti/a jejich entropická tendence/. Žádný z těchto tří "prvků" není s to se svou vnější podobou /jako "úkaz"/ kva lifikovat jako dějinný, ale stává se součástí dějin teprve prostřednictvím reakcí dějinně orientovaných lidí. Díky re agování dějinně orientovaného člověka se může nějaký přírední děj /výbuch sopky, záplavy potopa, požár lesa apod nebo početní rozmnožení nebo vyhubení, nemoci atd./ stát něčím, co má dějinný význam, který však není "vidět" /Re88-1026 XII. 88
====================
304 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
ukazuje se/, nýbrž je možno mu rozumět, chápat jej /vyjevuje se prizmatem LOGU či v mediu LOGU/. 06 Dějinného významu se může dostat podobně prostřednictvím reakcí dějinně orientovaných lidí také mezilidským příhodám: in tersubjektní vztahy mezi lidmi nohou nabýt dějinného charakteru, jestliže jim tak lidé začínají být schopni rozumět a jestliže v důsledku téte schopnosti jsou s to je tak již v jejich rozvrhu mínit. Jak chápání, tak i mínění již v rozvrhu je opět možné jen v mediu LOGU, tj. konkretizovaně v mediu myšlení/řeči. Nicméně zapojení přírodních jevů i mezilidských příhod do dějin není jen "subjektivní" /tj.dodatečnou, samotného dění se netýkající/ záležitostí. 07 Závěr: běh dějin není "objektivním" procesem, nýbrž je te dějství, jež má nějaký smysl /nesmysl je možný na základě a na pozadí smyslu/. Co to znamená "mít smysl" ? Znamená to poukaz na souvislosti, které nemají povahu "reálných", "objektivních" vztahů a nejsou vysvětlitelné kauzálně ani na kauzalitu převoditelné. Smysl dějství není ani jsoucnem /pravým, tím méně nepravým/, ani aspektem nebo vlastností jsoucna. Proto musíme nahlédnout, že jak smysl dějin ných událostí /a dějin vůbec/, tak dějiny samy /skutečné dějiny, nikoli postupně hromadění a odplývání příhod/ mají své těžiště mime sféru objektivit /předmětností/, že pe své předmětné stránce zůstávají neintegrovány a že jejich "vnitřní" integrita je "nepravá" /= nemá svou FYSIS/, a navíc spočívá v multi-dialogu dějinných subjektů /a navíc je unožněna a vždy znovu zakládána tou nepředmětnou skutečností, bez níž by nebylo ani dějinných subjektů a subjektů vůbec/. 08 Jak souvisí dějinný smysl s předmětnou stránkou dějinných "příhod" a "náhod" ? Je třeba vyloučit výklady magické a mytické, ale se špinavou vodou nesmíme z vaničky vylít i dítě. Jsem přesvědčen, že myšlenkový model, který jsme si až dosud připravili, nám umožní ne-li zcela přesně, tedy přinejmenším mnohem přesněji vidět onu poměrně komplikovanou strukturu toho, čemu říkáme "smysluplnost dějinné události" resp. dějin vůbec. 09 Rozhodujícím krokem k pochopení pravé povahy dějinného smyslu je správné pochopení povahy subjektu, jak jsme si ji objasnili: subjekt je rozhodujícím "činitelem", jehož prostřednictvím se integrující moc pravds /jakožto ryzí nepředmětnosti/ vyjevuje a prosazuje v dějinách; a záro88-1027 -2 XII. 88
304 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
ukazuje se/, nýbrž je možno mu rozumět, chápat jej /vyjevuje se prizmatem LOGU či v mediu LOGU/. 06 Dějinného významu se může dostat podobně prostřednictvím reakcí dějinně orientovaných lidí také mezilidským příhodám: in tersubjektní vztahy mezi lidmi nohou nabýt dějinného charakteru, jestliže jim tak lidé začínají být schopni rozumět a jestliže v důsledku téte schopnosti jsou s to je tak již v jejich rozvrhu mínit. Jak chápání, tak i mínění již v rozvrhu je opět možné jen v mediu LOGU, tj. konkretizovaně v mediu myšlení/řeči. Nicméně zapojení přírodních jevů i mezilidských příhod do dějin není jen "subjektivní" /tj.dodatečnou, samotného dění se netýkající/ záležitostí. 07 Závěr: běh dějin není "objektivním" procesem, nýbrž je te dějství, jež má nějaký smysl /nesmysl je možný na základě a na pozadí smyslu/. Co to znamená "mít smysl" ? Znamená to poukaz na souvislosti, které nemají povahu "reálných", "objektivních" vztahů a nejsou vysvětlitelné kauzálně ani na kauzalitu převoditelné. Smysl dějství není ani jsoucnem /pravým, tím méně nepravým/, ani aspektem nebo vlastností jsoucna. Proto musíme nahlédnout, že jak smysl dějin ných událostí /a dějin vůbec/, tak dějiny samy /skutečné dějiny, nikoli postupně hromadění a odplývání příhod/ mají své těžiště mime sféru objektivit /předmětností/, že pe své předmětné stránce zůstávají neintegrovány a že jejich "vnitřní" integrita je "nepravá" /= nemá svou FYSIS/, a navíc spočívá v multi-dialogu dějinných subjektů /a navíc je unožněna a vždy znovu zakládána tou nepředmětnou skutečností, bez níž by nebylo ani dějinných subjektů a subjektů vůbec/. 08 Jak souvisí dějinný smysl s předmětnou stránkou dějinných "příhod" a "náhod" ? Je třeba vyloučit výklady magické a mytické, ale se špinavou vodou nesmíme z vaničky vylít i dítě. Jsem přesvědčen, že myšlenkový model, který jsme si až dosud připravili, nám umožní ne-li zcela přesně, tedy přinejmenším mnohem přesněji vidět onu poměrně komplikovanou strukturu toho, čemu říkáme "smysluplnost dějinné události" resp. dějin vůbec. 09 Rozhodujícím krokem k pochopení pravé povahy dějinného smyslu je správné pochopení povahy subjektu, jak jsme si ji objasnili: subjekt je rozhodujícím "činitelem", jehož prostřednictvím se integrující moc pravds /jakožto ryzí nepředmětnosti/ vyjevuje a prosazuje v dějinách; a záro88-1027 -2 XII. 88
====================
305 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
veň se pravda může vyjevovat jakožte pravda pouze v dějinách. Proč tomu tak je? Proč se pravda nemůže vyjevovat také v přírodě nebo v předdějinných společnostech jakožte pravda? To zase souvisí s povahou vědomí resp. myšlení, spravujícího se LOGEM, a to bez prostřednictví FYSIS. 10 Sjednocenost, integrita není posledním cílem veškerého dění /přírodního i dějinného/, zejména nikoliv integrita "faktická", "realizovaná". Proto se lidská společnost /a lidské dějiny/ tak prenikavě liší od organismu nebo ed společenství živých bytostí /rostlinného, hmyzího, živočišného/. Jedině společenský člověk a nadte jedině dějinný člověk je schopen se "vztáhnout" k pravdě jakožto takové způsobem jí přiměřeným, tj. v otevřenosti a v připravenosti se jí naprosto odevzdat. Preto ona poslední integrita zůstává až "dopsledka" nerealizována v dějinných událostech, v reálně probíhajících dějinách, ale přesto se uprostřed dějin a v jejich rámci vyjovuje. 11 Pravda se nevyjevuje ovšem jake "idea", jako koncepce, jake soud- a tím méně jako výpověä, jako formule. Vyjevuje se jako nepředmětné výzva, na kterou člověk /dějinná bytest/ v dějinách odpovídá celým svým živeten /včetně myšlení/. Pochopit smysl eněch lidských odpovědí /či nesmysl lidských neodpovídání/ je možno jen tak, že za vším tím odpovídáním i neodpovídáním se pokoušíme saslechnout onu situačně aktuální výzvu, bez níž žádná odpověč prostě nedává smysl. 12 zaslechnout výzvu pravdy at už ve svém vlastní situaci nebo v situaci aktuální pro jiného člověka resp. jiné lidi však nelze jinak než v podobě odpovědi - kde není připraven edpovědět na výzvu, není připraven ani výzvu zaslechnout a uslyšet. A odpovědět na zaslechnutou výzvu znamená dějinně jednat. To může jen dějinný subjekt. Každý subjekta tedy také dějinný subjekt má ke svému jednání k dispozici tělo, ale nikeliv jako svou FYSIS. Proto také jeho odpověd na onu výzvu je dějinná /může taková být/: není ani přímo realizováne ani zprostředkována FYSIS, nýbrž jistou /disponovanou/ FYSIS předpokládá a druhotač ji může ovlivňovat. 13 Smysl dějinných událostí a celých dějin tedy není v dějinách obsažen, realizován, ale pouze se uprostřed dějin vyjevuje /nebo nevyjevuje/ konkrétním dějinným subjektům tj. konkrétním lidským jednotlivcům, a vždy jako výzva 88-1028
305 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
veň se pravda může vyjevovat jakožte pravda pouze v dějinách. Proč tomu tak je? Proč se pravda nemůže vyjevovat také v přírodě nebo v předdějinných společnostech jakožte pravda? To zase souvisí s povahou vědomí resp. myšlení, spravujícího se LOGEM, a to bez prostřednictví FYSIS. 10 Sjednocenost, integrita není posledním cílem veškerého dění /přírodního i dějinného/, zejména nikoliv integrita "faktická", "realizovaná". Proto se lidská společnost /a lidské dějiny/ tak prenikavě liší od organismu nebo ed společenství živých bytostí /rostlinného, hmyzího, živočišného/. Jedině společenský člověk a nadte jedině dějinný člověk je schopen se "vztáhnout" k pravdě jakožto takové způsobem jí přiměřeným, tj. v otevřenosti a v připravenosti se jí naprosto odevzdat. Preto ona poslední integrita zůstává až "dopsledka" nerealizována v dějinných událostech, v reálně probíhajících dějinách, ale přesto se uprostřed dějin a v jejich rámci vyjovuje. 11 Pravda se nevyjevuje ovšem jake "idea", jako koncepce, jake soud- a tím méně jako výpověä, jako formule. Vyjevuje se jako nepředmětné výzva, na kterou člověk /dějinná bytest/ v dějinách odpovídá celým svým živeten /včetně myšlení/. Pochopit smysl eněch lidských odpovědí /či nesmysl lidských neodpovídání/ je možno jen tak, že za vším tím odpovídáním i neodpovídáním se pokoušíme saslechnout onu situačně aktuální výzvu, bez níž žádná odpověč prostě nedává smysl. 12 zaslechnout výzvu pravdy at už ve svém vlastní situaci nebo v situaci aktuální pro jiného člověka resp. jiné lidi však nelze jinak než v podobě odpovědi - kde není připraven edpovědět na výzvu, není připraven ani výzvu zaslechnout a uslyšet. A odpovědět na zaslechnutou výzvu znamená dějinně jednat. To může jen dějinný subjekt. Každý subjekta tedy také dějinný subjekt má ke svému jednání k dispozici tělo, ale nikeliv jako svou FYSIS. Proto také jeho odpověd na onu výzvu je dějinná /může taková být/: není ani přímo realizováne ani zprostředkována FYSIS, nýbrž jistou /disponovanou/ FYSIS předpokládá a druhotač ji může ovlivňovat. 13 Smysl dějinných událostí a celých dějin tedy není v dějinách obsažen, realizován, ale pouze se uprostřed dějin vyjevuje /nebo nevyjevuje/ konkrétním dějinným subjektům tj. konkrétním lidským jednotlivcům, a vždy jako výzva 88-1028