Dietrich von Oppen, Das personale Zeitalter
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
ScanImage644.jpg
====================
11475 Luk: Dietrich von Oppen Das personale Zeitalter Rijen 1962
ScanImage644.jpg
====================
11475 Luk: Dietrich von Oppen Das personale Zeitalter Rijen 1962
====================
ScanImage645.jpg
====================
Dietrich von Oppen: Das Personale Zeitalter Stuttgart/Gelnhausen 1960. 239 str. Kom.pro víru a ř. při vin. staršov. 25.10.1962 Rozhodnutí, že dnešním referátem má být zakončena diskuse o knize von Oppena, je myslím správné. Je mnoho jiných stejně dobrých a i lepších knih, o nichž bychom měli být informováni při nejmenším stejným právem. Nicméně třeba přiznat, že jde o knihu zajímavou, příznačnou a mmeñka správně orientovanou v některých specielních otázkách. Kniha byla sensací 1960/61 a dosud se hodně čte. K tomu, aby se stala trvale významným dílem, chybí knize několik podstatných věcí, jak si ukážeme. Dnes nehodlám podrobně referovat o jednotlivých dalších kapitolách způsobem, jakým asi vykládal minule první kapitolu Dr Zelený. Je na to málo času a také další kapitoly nejsou tak principiální pro pochopení autorova stanoviska jako právě kapitola první. Půjde mi především o myšlenkovou orientaci knížky a o její zhodnocení. Proto budu především navazovat na první kapitolu, kterou již zhruba znáte a jenom v nutných případech se odvolám na jiné části knihy, které ovšem podrobně ji vyložím. Von Oppen ve své knize ukazuje, jaký význam mělo uplatnění evangelia v dějinách. Má za to, že evangelium ve svých důsledcích způsobilo revoluci v lidské historii, a to revoluci, která dosud neskončila. Podstatou tohoto zvratu je podvrácení absolutního nároku posvátných institubí a vytvoření volného prostoru pro nové lidské vztahy, založené na osobní odpovědnosti. Revoluční program je nejlépe a nejsystematičtěji vyjádřen v kázání na hoře, a odtud také von Oppen ve svých výkladech vychází. Ukazuje potom, že uspěch nového programu nebyl okamžitý. Po celý středověk stále ještě převažovala instituce nad osobností. Měříme-li onen věk výstavných chrámů, kláštěrů, církevních řádů, křesťanských rytířů a nadšených křížových výprav kázáním na hoře, dojdeme k překvapujícímu výsledku. Přese všechno křesťanské předznamenání se přikláněly všechny tradiční a posvěcené řády silněji na stranu "zákona", jak o něm mluví evangelium, než na stranu božího království, o němž slyšíme z kázání na hoře a pro které má přední význam osobní odpovědnost. Naprosto nelze ve středověku vidět zlatý věk křesťanských životních řádů. Mě říme-li stejnou mírou současné poměry, v nichž žijeme, je naše překvapení možná ještě větší. Zvláště, když se nedíváme jenom na to, jaká naše skutečnost jest, ale co ve své vnitřní struktuře na nás požaduje, k čemu nás vybízí, pak k svému užasu vidíme, že v pozoruhodné míře tíhne k tomu, co žádá kázání na hoře na naší osobní odpovědnosti. Postoj člověka a způsob jeho odpovědnosti, jak jsou vykresleny v kázání na hoře, nápadně odpovídají postoji a odpovědnosti, k nimž je veden a na něž je v posledu odkázán také člověk naší doby, jestliže chce být na výši a jestliže chce uspět ve svých specifických podmínkách. od Von Oppen ovšem ví, že osobní odpovědnosti nelze rozumět tak, že se tu rozhoduje isolovaný jedinec na svůj vrub. Také v nové společ-
ScanImage645.jpg
====================
Dietrich von Oppen: Das Personale Zeitalter Stuttgart/Gelnhausen 1960. 239 str. Kom.pro víru a ř. při vin. staršov. 25.10.1962 Rozhodnutí, že dnešním referátem má být zakončena diskuse o knize von Oppena, je myslím správné. Je mnoho jiných stejně dobrých a i lepších knih, o nichž bychom měli být informováni při nejmenším stejným právem. Nicméně třeba přiznat, že jde o knihu zajímavou, příznačnou a mmeñka správně orientovanou v některých specielních otázkách. Kniha byla sensací 1960/61 a dosud se hodně čte. K tomu, aby se stala trvale významným dílem, chybí knize několik podstatných věcí, jak si ukážeme. Dnes nehodlám podrobně referovat o jednotlivých dalších kapitolách způsobem, jakým asi vykládal minule první kapitolu Dr Zelený. Je na to málo času a také další kapitoly nejsou tak principiální pro pochopení autorova stanoviska jako právě kapitola první. Půjde mi především o myšlenkovou orientaci knížky a o její zhodnocení. Proto budu především navazovat na první kapitolu, kterou již zhruba znáte a jenom v nutných případech se odvolám na jiné části knihy, které ovšem podrobně ji vyložím. Von Oppen ve své knize ukazuje, jaký význam mělo uplatnění evangelia v dějinách. Má za to, že evangelium ve svých důsledcích způsobilo revoluci v lidské historii, a to revoluci, která dosud neskončila. Podstatou tohoto zvratu je podvrácení absolutního nároku posvátných institubí a vytvoření volného prostoru pro nové lidské vztahy, založené na osobní odpovědnosti. Revoluční program je nejlépe a nejsystematičtěji vyjádřen v kázání na hoře, a odtud také von Oppen ve svých výkladech vychází. Ukazuje potom, že uspěch nového programu nebyl okamžitý. Po celý středověk stále ještě převažovala instituce nad osobností. Měříme-li onen věk výstavných chrámů, kláštěrů, církevních řádů, křesťanských rytířů a nadšených křížových výprav kázáním na hoře, dojdeme k překvapujícímu výsledku. Přese všechno křesťanské předznamenání se přikláněly všechny tradiční a posvěcené řády silněji na stranu "zákona", jak o něm mluví evangelium, než na stranu božího království, o němž slyšíme z kázání na hoře a pro které má přední význam osobní odpovědnost. Naprosto nelze ve středověku vidět zlatý věk křesťanských životních řádů. Mě říme-li stejnou mírou současné poměry, v nichž žijeme, je naše překvapení možná ještě větší. Zvláště, když se nedíváme jenom na to, jaká naše skutečnost jest, ale co ve své vnitřní struktuře na nás požaduje, k čemu nás vybízí, pak k svému užasu vidíme, že v pozoruhodné míře tíhne k tomu, co žádá kázání na hoře na naší osobní odpovědnosti. Postoj člověka a způsob jeho odpovědnosti, jak jsou vykresleny v kázání na hoře, nápadně odpovídají postoji a odpovědnosti, k nimž je veden a na něž je v posledu odkázán také člověk naší doby, jestliže chce být na výši a jestliže chce uspět ve svých specifických podmínkách. od Von Oppen ovšem ví, že osobní odpovědnosti nelze rozumět tak, že se tu rozhoduje isolovaný jedinec na svůj vrub. Také v nové společ-
====================
ScanImage646.jpg
====================
2 ti je člověk v úzké spojitosti s druhými lidmi. A opět nikoliv jen s jinými isolovanými jedinci, ale stojí také ve vyslově ně společenských vztazích. Podstatným rysem nové situace však je to, že osobnost není pohlcena posvátnou a neměnnou institucí, ale je zapojena do proměnlivých organisací, které mají omezené cíle a které nemohou a ani neusilují zaplnit celý lidský život a podrobit si tak všechnu lidskou činnost. Tu nejde jen o to, že by snad organisace byla jakýmsi zbytkem staré instituce, který přežívá ještě v situaci, kdy absolutní nároky instituce byly již podvráceny a relativisovány. Opak je pravdou: organisace je zcela novou strukturou, která nežije podstatně z tradice, ale ze změny a schopnosti se proměňovat, přizpůsobovat a pohotově zvládat nové situace. Moderní industrialisace je nerozlučitelně spjata právě s touto vlastností organisací. Je sice pravda, že v nové době lze pozorovat mohutné pokusy o totalisaci státu. To však není prostě návrat k starému absolutnímu státu, protože i moderní totální stát je stále svou podstatou typem organisace. Totální nároknjakéhokoli druhu má za následek nepružnost jeho funkcí a tím nižší účinnost pro státům důsledně fungujícím jako organisace. Proto je tímto vnitřním rozporem poznamenán jako velmi dočasná záležitost, která nemůže mít trvalosti. Také rodina je v moderní společnosti organisací, která má mít co nejvyšší účinnost, To je vlastní příčinou rozkladu velkých rodin, do nichž patřilo rozsáhlé příbuzenstvo z jedné nebo z obou stran, a vzniku malé rodiny, která se ukázala jako nejefektivnější. Tam už nezůstává růst osobnosti mnoha příslušníků na půl cestě, ale v podstatě každý má možnost se rozvinout plně. mu, bozské A tak se ukazuje, že dějiny jsou v podstatě cestou osobnosti. Na počátku této cesty stojí rozbití nebo rozložení posvátných řádů, které byly gravitačním středem lidského života. Na místo instituce byl zdánlivě bez dalších změn postaven sám Büh. Ale to mělo právě obrovské důsledky: instituce je ve své podstatě omezená, pevně sevřená, dokonale známá a proto vypočitatelná. Očekáváné výsledky jejího fungování jsou vynutitelné a "žalovatelné". O Bohu však nic takového neplatí. Obracíme-li se k Bohu, přecházíme od omezeného k otevřenéod pevného k pohyblivému, od odhadu k naději, od známého k novému, od vynutitelného k vyprošenému. Člověk tu stojí v trojím osobním vztahu, totiž Mammanammmh v osobním vztahu k Bohu, k bližnímu a k sobě samému. Osobní vztah k Bohu je plně umožněn teprve tam, kde stojí Ježíš Kristus jako vpravdě lidská osobnost. Tam vtrhlo na svět něco, co musí vidět na reálných dějinných důsledcích i člověk, který není "věřící". V obavě, aby Boží skutky nebyly strženy na nepravou rovinu, se však stalo téměř obecným povědomím, že není možno se orientovat na celkových liniích světových dějin a že prostor víry je třeba uzkostlivě odlišovat a oddělovat od světového dění, ba vůbec od skutečných událostí. Dnes však vidíme, že takové odtržení víry od sku-. tečnosti a od dějin je neplodné. Začínáme mít oči otevřené pro mocné změny v dějinách, které jsou důsledkem zvěsti evangelia. Evangelium ovšem nepodává žádné sociální programy, ale vede k proměně dějinných skutečnosti zevnitř. Proto i když odpřeme důvěru dějinným schematům a systémům, které chtějí zůstat zcela v rámci tohoto světa, nemůžeme přehlédnout reálný vztah dějin k osobě Ježíše Krista akevangeliu. Tak se nám dějiny objevují současně jako postup zaměřený
ScanImage646.jpg
====================
2 ti je člověk v úzké spojitosti s druhými lidmi. A opět nikoliv jen s jinými isolovanými jedinci, ale stojí také ve vyslově ně společenských vztazích. Podstatným rysem nové situace však je to, že osobnost není pohlcena posvátnou a neměnnou institucí, ale je zapojena do proměnlivých organisací, které mají omezené cíle a které nemohou a ani neusilují zaplnit celý lidský život a podrobit si tak všechnu lidskou činnost. Tu nejde jen o to, že by snad organisace byla jakýmsi zbytkem staré instituce, který přežívá ještě v situaci, kdy absolutní nároky instituce byly již podvráceny a relativisovány. Opak je pravdou: organisace je zcela novou strukturou, která nežije podstatně z tradice, ale ze změny a schopnosti se proměňovat, přizpůsobovat a pohotově zvládat nové situace. Moderní industrialisace je nerozlučitelně spjata právě s touto vlastností organisací. Je sice pravda, že v nové době lze pozorovat mohutné pokusy o totalisaci státu. To však není prostě návrat k starému absolutnímu státu, protože i moderní totální stát je stále svou podstatou typem organisace. Totální nároknjakéhokoli druhu má za následek nepružnost jeho funkcí a tím nižší účinnost pro státům důsledně fungujícím jako organisace. Proto je tímto vnitřním rozporem poznamenán jako velmi dočasná záležitost, která nemůže mít trvalosti. Také rodina je v moderní společnosti organisací, která má mít co nejvyšší účinnost, To je vlastní příčinou rozkladu velkých rodin, do nichž patřilo rozsáhlé příbuzenstvo z jedné nebo z obou stran, a vzniku malé rodiny, která se ukázala jako nejefektivnější. Tam už nezůstává růst osobnosti mnoha příslušníků na půl cestě, ale v podstatě každý má možnost se rozvinout plně. mu, bozské A tak se ukazuje, že dějiny jsou v podstatě cestou osobnosti. Na počátku této cesty stojí rozbití nebo rozložení posvátných řádů, které byly gravitačním středem lidského života. Na místo instituce byl zdánlivě bez dalších změn postaven sám Büh. Ale to mělo právě obrovské důsledky: instituce je ve své podstatě omezená, pevně sevřená, dokonale známá a proto vypočitatelná. Očekáváné výsledky jejího fungování jsou vynutitelné a "žalovatelné". O Bohu však nic takového neplatí. Obracíme-li se k Bohu, přecházíme od omezeného k otevřenéod pevného k pohyblivému, od odhadu k naději, od známého k novému, od vynutitelného k vyprošenému. Člověk tu stojí v trojím osobním vztahu, totiž Mammanammmh v osobním vztahu k Bohu, k bližnímu a k sobě samému. Osobní vztah k Bohu je plně umožněn teprve tam, kde stojí Ježíš Kristus jako vpravdě lidská osobnost. Tam vtrhlo na svět něco, co musí vidět na reálných dějinných důsledcích i člověk, který není "věřící". V obavě, aby Boží skutky nebyly strženy na nepravou rovinu, se však stalo téměř obecným povědomím, že není možno se orientovat na celkových liniích světových dějin a že prostor víry je třeba uzkostlivě odlišovat a oddělovat od světového dění, ba vůbec od skutečných událostí. Dnes však vidíme, že takové odtržení víry od sku-. tečnosti a od dějin je neplodné. Začínáme mít oči otevřené pro mocné změny v dějinách, které jsou důsledkem zvěsti evangelia. Evangelium ovšem nepodává žádné sociální programy, ale vede k proměně dějinných skutečnosti zevnitř. Proto i když odpřeme důvěru dějinným schematům a systémům, které chtějí zůstat zcela v rámci tohoto světa, nemůžeme přehlédnout reálný vztah dějin k osobě Ježíše Krista akevangeliu. Tak se nám dějiny objevují současně jako postup zaměřený
====================
ScanImage647.jpg
====================
to Ecili. Zeild. paro Portug Enfředu. Viccleß moderní naroz na na deprz, ssuré. Empieder night Früülge pistagem Rupics. petrokem, porn calving a a O nenary na toto theologer pspeli de A fals wäitelné Dentistest. Por cinter nisani; pala se Disini je oge – seprve jocul paré církve. eramenière dipreném zrübilen. (tomänet vacutifikace konretten, gedürz ; maly papasy of. Me eister). Horgalo pravé miche Jun Bitin Ortez.
ScanImage647.jpg
====================
to Ecili. Zeild. paro Portug Enfředu. Viccleß moderní naroz na na deprz, ssuré. Empieder night Früülge pistagem Rupics. petrokem, porn calving a a O nenary na toto theologer pspeli de A fals wäitelné Dentistest. Por cinter nisani; pala se Disini je oge – seprve jocul paré církve. eramenière dipreném zrübilen. (tomänet vacutifikace konretten, gedürz ; maly papasy of. Me eister). Horgalo pravé miche Jun Bitin Ortez.
====================
ScanImage648.jpg
====================
1. ne vala zjemènié pozn (hare vonstituce que digiuné promisline and.). 2 curer. па orobust. ale sám sam JK foradi. 3. historické pomislosti. mysanig (à piece "dit, dital de méprimént Litera Cister Charakter lin n. Pezzell повими 5. trendlost vnstituce не 6. ихо upilene 7. 8. Bestben – ersanine shuarvaa привый палежно / mitteré ránéz nichéngsé the pul volorez (oligen v nich nei por jano) Penge se 2 ne reflexi Nele pommizu reiklanm realitu n'y
ScanImage648.jpg
====================
1. ne vala zjemènié pozn (hare vonstituce que digiuné promisline and.). 2 curer. па orobust. ale sám sam JK foradi. 3. historické pomislosti. mysanig (à piece "dit, dital de méprimént Litera Cister Charakter lin n. Pezzell повими 5. trendlost vnstituce не 6. ихо upilene 7. 8. Bestben – ersanine shuarvaa привый палежно / mitteré ránéz nichéngsé the pul volorez (oligen v nich nei por jano) Penge se 2 ne reflexi Nele pommizu reiklanm realitu n'y
====================
ScanImage649.jpg
====================
g. erevélume, politisch zu neuverts (& propann) Andustrialiserer hose vako fakt; nepriche. перти pomenuté procybe moweru (½ prin nerd3 myslitelné ad everyelin).
ScanImage649.jpg
====================
g. erevélume, politisch zu neuverts (& propann) Andustrialiserer hose vako fakt; nepriche. перти pomenuté procybe moweru (½ prin nerd3 myslitelné ad everyelin).